Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of remedies and premature filing.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by B. V. against a regional court judgment regarding property rights. The applicant had already filed a cassation appeal, which the Supreme Court had not yet decided at the time of filing the complaint. The Court ruled that the constitutional complaint was premature because the principle of subsidiarity requires exhausting all ordinary legal remedies first.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if filed before the exhaustion of all ordinary legal remedies, including pending cassation appeals.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti B. V., zastoupeného JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem Advokátní kanceláře v Semilech, Nádražní 24, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2008 sp. zn. 24 Co 248/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení jeho práva vlastnit majetek, zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.
Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z obsahu spisového materiálu a sdělení civilní kanceláře Nejvyššího soudu vyplývá, že stěžovatel podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, o kterém Nejvyšší soud do dnešního dne nerozhodl.
Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí i mimořádný opravný prostředek, přičemž řízení o dovolání jako o mimořádném opravném prostředku není zde mezi vyloučenými prostředky k ochraně práva uvedeno. Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti tedy není důvod, neboť i za situace, kdy by dovolací soud rozhodl, že dovolání není přípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež rozhodnutí dovolacího soudu předcházela, odmítnout pro opožděnost [např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 634/04
nebo
sp. zn. IV. ÚS 448/04
(viz www.usoud.cz)].
Pokud v dané věci stěžovatel podal současně dovolání i ústavní stížnost, lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání, a rovněž tak i proti předcházejícímu rozhodnutí obecného soudu, začne běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by se naopak Ústavní soud rozhodl vyčkávat na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a také nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání. K tomu však, jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat a podání ústavní stížnosti je tak za dané situace předčasné.
Ústavní soud rovněž poznamenává, že jde-li o ochranu základních práv, musí být tato chráněna cestou všech opravných prostředků. V tomto směru je taktéž Nejvyšší soud vázán čl. 4 a čl. 95 Ústavy České republiky, zavazujícími soudní moc k ochraně základních práv a svobod.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud, respektuje doktrínu minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, aniž by se mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, předmětnou ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2008
Michaela Židlická
soudce zpravodaj