Constitutional complaint dismissed for failure to comply with mandatory lawyer representation requirement under Czech law.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint due to a failure to meet statutory formal requirements. The applicant, represented by no lawyer, did not submit the complaint through legal counsel as strictly mandated by the Law on the Constitutional Court. The court rejected the applicant's argument for tolerance of unrepresented status, emphasizing that mandatory lawyer representation applies without exception to all individual applicants in this specific type of proceeding.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw on the Constitutional Court § 30 para. 1; mandatory lawyer representation is required for all individual applicants in constitutional complaints without exception, and the court does not tolerate unrepresented proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. L. K., advokátem nezastoupené, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, č. j. 6 Ads 50/2008-70, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, č. j. 2 Cad 117/2006-26, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, označeným jako ústavní stížnost, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných (správních) soudů vydaných ve věci přezkumu rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru sociálních věcí, neboť je toho názoru, že jimi byla porušena její ústavním pořádkem zaručená základní práva.
Podání však neodpovídalo požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které jsou na ústavní stížnost kladeny. Stěžovatelka především nepodala návrh prostřednictvím advokáta a Ústavnímu soudu nedoložila, že by ji v řízení advokát zastupoval, jak to bezpodmínečně vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Soudce zpravodaj proto stěžovatelku vyzval dopisem ze dne 12. září 2008 k odstranění uvedeného nedostatku ve stanovené třicetidenní lhůtě a poučil ji o následcích nesplnění této výzvy. Součástí výzvy byl též stručný přehled nezbytných náležitostí ústavní stížnosti, jakož i poučení o možnosti žádat o určení advokáta k poskytnutí právní služby Českou advokátní komoru, a to včetně kontaktu na ni.
Předmětnou výzvu, jak vyplývá z údajů na doručence, převzala stěžovatelka dne 22. září 2008, poslední den lhůty tak připadl na středu 22. října 2008 (§ 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením § 57 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu). Vytčený nedostatek ovšem neodstranila a i v den rozhodování o návrhu soudcem zpravodajem stav absence zastoupení advokátem trval. Poskytnutá lhůta tak uplynula marně, a soudce zpravodaj byl nucen postupovat ve smyslu výše zmíněného poučení.
K posuzované záležitosti je třeba dodat, že stěžovatelka sice na předmětnou výzvu reagovala dopisem doručeným soudu dne 23. 10. 2008, tím ovšem nápravu nedostatku formálních náležitostí svého návrhu nezajistila. Uvedla zde, že žádá Ústavní soud, aby "...přijal nález ve smyslu judikatury - tolerance nezastoupení advokátem v případech, kdy ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí jiného soudu, kdy byl zamítnut návrh na ustanovení advokáta ex offo". Takový postup prý odpovídá i dlouhodobém úzu Nejvyššího správního soudu. Zde soudce zpravodaj předně konstatuje, že povinné zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti vyžaduje zákon o Ústavním soudu v případě fyzických osob bezvýjimečně, a do dokonce i u osob práva znalých, včetně advokátů. V tomto typu řízení u této kategorie navrhovatelů Ústavní soud nezastoupení advokátem netoleroval a netoleruje a z jeho judikatury, resp. žádného jeho rozhodnutí nelze dovodit opak, jak stěžovatelka v přípise naznačuje. Poněkud jiná je situace v řízení o kasační stížnosti; bylo-li v rozhodnutí správního soudu napadeném kasační stížností rozhodováno právě o tom, zda má být kasačnímu stěžovateli ustanoven zástupce, přičemž tato žádost byla zamítnuta, pak z podstaty věci vyplývá, že zastoupení advokátem zde (před Nejvyšším správním soudem) není možné. Meritorního řízení se to již ovšem netýká. Ve věci nyní posuzované pak nelze přehlédnout, že ústavní stížností je napaden rozsudek správního soudu o věci samé a usnesení o kasační stížnosti proti němu, odmítnuté pro neodstraněný nedostatek podmínky řízení. O žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o této kasační stížnosti bylo rozhodováno samostatně (usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 2 Cad 117/2006-41, a navazující usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 121/2007); ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím byla odmítnuta (
sp. zn. IV. ÚS 397/08
).
Soudce zpravodaj tak s ohledem na shora uvedené návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2008
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj