Constitutional Court dismisses constitutional complaint against police decision to initiate criminal proceedings for fraud.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by a suspect against the prosecutor's decision to initiate criminal proceedings for loan fraud. The applicant argued that the police decision lacked mandatory elements and sufficient reasoning, claiming a violation of his right to a fair trial under Article 8 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court ruled that its intervention in preparatory criminal proceedings is generally inadmissible except for extreme excesses or obvious violations of mandatory law, finding the prosecutor's decision adequately reasoned and within legal bounds.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 160 odst. 1 tr. řádu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court's intervention in preparatory criminal proceedings is inadmissible except for extreme excesses or obvious violations of mandatory law that cannot be remedied by ordinary courts.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 10. listopadu 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele J. S., zastoupeného JUDr. Janem Svobodou, advokátem se sídlem Příkop 2a, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 19. srpna 2008 č. j. 1 KZV 13/2008-127 a usnesení Policie ČR, správy Jihomoravského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, ze dne 13. května 2008 ČTS: PJM-644/TČ-03-2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatel napadl v záhlaví označené usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně, jímž byla zamítnuta stížnost směřující do tamtéž uvedeného a ústavní stížností taktéž napadeného usnesení Policie ČR, kterým bylo proti němu dle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání pokračujícího trestného činu úvěrového podvodu ve smyslu § 250 odst. 1, odst. 5 tr. zák., dílem dokonaného (v bodech I., II.1, II.2), dílem ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr. zák. (zbytek bodu č. II), a to ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.
Popisu skutku vylíčenému v usnesení policejního orgánu navrhovatel vytýká absenci obligatorních znaků označeného trestného činu, zejména jeho subjektivní stránky, přičemž vlastní odůvodnění rozhodnutí považuje co do opory jeho výroku v důkazním ohledu za nedostatečné. Totéž - absenci dostatečných rozhodovacích důvodů namítá stěžovatel následně i ve vztahu k rozhodnutí státního zástupce s poukazem na to, že se přesvědčivě nevypořádal s jeho výhradami uplatněnými ve stížnosti. Vzhledem k těmto v naraci návrhu blíže rozvedeným okolnostem, jakož i tomu, že je stíhán vazebně, se stěžovatel cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu zakotveném v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Z toho důvodu se domáhá, aby Ústavní soud napadená rozhodní orgánů činných v trestním řízení nálezem zrušil, a dále, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z dnes již ustálené a dostatečně stabilizované judikatury se podává, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, tj. zejména v kontextu se současným zásahem do osobní svobody jednotlivce, kdy jsou napadena samotná vazební rozhodnutí [srov. kupř. nálezy
sp. zn. I. ÚS 46/96
(uveřejněný pod č. 43 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 5, s. 363 a násl.),
IV. ÚS 582/99
(uveřejněný pod č. 30 tamtéž, Sv. 17, s. 221 a násl.)], za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí [srov. kupř. nález
sp. zn. III. ÚS 62/95
(uveřejněný pod č. 78 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 4, s. 243 a násl), obdobně např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 316/99
,
I. ÚS 486/01
,
IV. ÚS 213/03
,
IV. ÚS 262/03
(www.usoud.cz) a další].
Z uvedeného je zřejmé, že možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy, jež jsou výrazem svévole orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit.
Z tohoto pohledu nelze ústavní stížností napadené usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně podřadit pod kategorii rozhodnutí, vzhledem k jejichž obsahu Ústavní soud shledává důvod pro svou naprosto výjimečnou ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve stadiu přípravného řízení. Pokud totiž Ústavní soud v daném směru v minulosti ojediněle vykročil ze své ustálené judikatury, učinil tak pouze v situaci, kdy na (v řádně odůvodněné stížnosti do usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání uvedené) konkretizované a nikoli také zcela bezvýznamné námitky stěžovatele reagovalo státní zastupitelství apodiktickým a v podstatě nic neříkajícím závěrem, dle něhož (stěžovatelem napadený postup) byl „shledán zcela oprávněným“, aniž by bylo možno alespoň na rozhodovací důvody, které k takovému rozhodnutí okresní státní zastupitelství vedly, usoudit [srov. nález
sp. zn. III. ÚS 511/02
(uveřejněný pod č. 105 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 30, s. 471 násl.), usnesení
sp. zn. III. ÚS 554/03
(uveřejněné pod č. 4 tamtéž, Sv. 32, s. 467 a násl.)]. Vlastní usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nicméně ani tehdy Ústavní soud věcně jakkoli nepřezkoumával [ke shora konstatovaným závěrům přiměřeně srov. i nálezy
sp. zn. III. ÚS 631/04
(uveřejněný pod č. 24 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 40, s. 203 a násl.),
I. ÚS 661/05
(uveřejněný pod č. 40 tamtéž, Sv. 40, str. 331 a násl.) a
I. ÚS 3038/07
(www.usoud.cz)].
V nyní posuzované věci státní zástupce v rozsahu nezbytném, nicméně relativně dostatečně konkrétním a v dané fázi řízení sluší se zdůraznit akceptovatelným způsobem na námitky navrhovatele reagoval, když odůvodnění předmětného usnesení vychází posléze z toho, že po přezkoumání spisového materiálu a napadeného usnesení dospěl jednak k závěru, že bylo vydáno za podmínek, které jsou předpokládány v § 160 odst. 1 tr. řádu a dále, s ohledem na stav dokazování a důkazní situaci v dané fázi řízení, k tomu, že je důvodné konstatovat existenci kvalifikovaného podezření v rozhodnutí policejního orgánu skutkově a právně popsaného.
Vycházeje z uvedeného, Ústavní soud shledal, že je nutno posoudit ústavní stížnost z hlediska naznačených kritérií jako návrh zjevně neopodstatněný, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Náhradu nákladů řízení potom stěžovateli nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. nebyly dány zákonné podmínky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2008
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu