Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1993/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.1993.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint against court order for fine as procedural violation not proven.

Numero d'incarto I.ÚS 1993/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by T. P. against the Supreme Court's decision to impose a fine for disrupting court proceedings. The petitioner argued that the fine was disproportionate because he spoke before leaving the courtroom and that the Supreme Court improperly handled his appeal without higher court review. The court found the fine appropriate given the severity of the insult and the petitioner's premature exit, concluding no fundamental rights were violated.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 99/1963 Coll., on the Civil Procedure Code: The Constitutional Court may review court decisions on fines only to determine if constitutional limits were breached and fundamental rights violated, and such complaints are inadmissible if the penalty is proportionate and the procedural error is non-existent.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal court order fine proportionality principle disruption of proceedings fundamental rights protection civil procedure appeal procedural violation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Law No. 99/1963 Coll., on the Civil Procedure Code
Section 53 of the Civil Procedure Code
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty (§ 53 odst.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. P., zastoupeného Mgr. Petrem Kočím, advokátem se sídlem Praha 6, Na Šťáhlavce 1105/16, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2008, čj. 1 Co 287/2007 - 157, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2008, čj. 1 Co 143/2008 - 170, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení výše označených rozhodnutí vydaných v řízení o uložení pořádkové pokuty. Argumentuje tím, že uložení pořádkové pokuty nebylo přiměřené, neboť svůj výrok, za který mu byla uložena, pronesl těsně předtím než opustil jednací síň, takže soudní jednání prakticky nenarušil. Vrchní soud o nepřípustnosti jeho odvolání proti uložení pořádkové pokuty rozhodl sám, aniž by ho předal instančně nadřízenému soudu. Nerespektoval tak nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 211/99

a zasáhl tak do stěžovatelova práva na spravedlivý proces.

II. Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 7. 12. 2006, čj. 36 C 9/1006 - 104, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007, čj. 1 Co 12/2007 - 118, nebylo připuštěno, aby stěžovatel dále zastupoval nezletilého V. J. podle § 27 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále "OSŘ"). Dne 22. ledna 2008 se stěžovatel zúčastnil u Vrchního soudu v Praze jednání o odvolání podaném tímto nezletilým, zastoupeným H. J., a Základní školou Železný Brod, příspěvkovou organizací, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, ze dne 11. 7. 2007, čj. 36 C 9/2006 - 136. V průběhu přednesu odůvodnění rozsudku předsedkyní senátu stěžovatel, který byl v jednací síti přítomen "jako veřejnost", pronesl, směrem k senátu, výrok " stydím se za vás". Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 1. 2008, čj. 1 Co 287/2007 - 157, uložil stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 10.000,-- Kč. O jeho odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze dne 27. 6. 2008, čj. 1 Co 143/2008 - 170, tak, že řízení o odvolání zastavil.

III. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv nebo svobod chráněných ústavním pořádkem. Toho se dovolával i stěžovatel. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty (§ 53 odst. 1 OSŘ) je v zásadě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení, náleží možnost přezkumu těchto rozhodnutí, vydaných v soustavě obecných soudů, k základním ústavním principům spravedlivého procesu. Proto Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je při přezkoumávání rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty oprávněn posuzovat pouze to, zda zde byly dodrženy ústavní hranice a zda takovým rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. To však Ústavní soud ve věci stěžovatele nezjistil.

Jak Vrchní soud stěžovatele správně poučil, nelze proti uložení pořádkové pokuty soudem odvolacím podat odvolání. Stěžovatelem, v této souvislosti, použitý odkaz na nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 211/99

, ze dne 17. 10. 2000, na jeho situaci zjevně nedopadá. V uvedeném nálezu byla důvodem zrušení napadeného rozhodnutí nepřiměřenost uložené pokuty. V případě stěžovatele byl stupeň hrubé urážky naplněn a výše uložené pokuty byla přiměřená okolnostem případu, jak vyplývá z dostatečně odůvodněného rozhodnutí obecného soudu. Uložení pokuty bylo namístě a exces z rozhodovací praxe nepředstavuje.

Stěžovatel svůj výrok pronesl při svém odchodu z jednací síně v době, kdy předsedkyně senátu sdělovala odůvodnění rozhodnutí. Nelze tedy dovodit, jak tvrdí stěžovatel, že nedošlo k rušení pořádku u jednání, neboť jednání ještě nebylo skončeno. Stěžovatel jej narušil nejen svým hlasovým projevem, ale i předčasným odchodem z jednací síně.

Výrok, který stěžovatel použil, byl obecnými soudy hodnocen jako hrubě urážlivý. Podle Ústavního soudu takový skutkový závěr není jeho svévolným posouzením, jak se domnívá stěžovatel, nýbrž posouzením obsahu a formy jeho výroku.

Protože napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení základních práv stěžovatele, Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu