Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2298/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.2298.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal due to lack of finality and exhaustion of remedies.

Numero d'incarto IV.ÚS 2298/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Regional Court's decisions to resume two suspended proceedings. The applicant argued these rulings violated the law and infringed on his rights, but failed to specify how his fundamental rights were harmed. The Court dismissed the complaint because the underlying cases were not yet final and the applicant had not exhausted all available legal remedies.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all other legal remedies or if the contested decision does not yet have a lasting impact on the applicant's fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
subsidiarity principle exhaustion of remedies finality of judgment constitutional complaint procedural admissibility fundamental rights suspended proceedings

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout, aniž byl stěžovatel vyzván k odstranění vad jeho podání.
čl. 4 Ústavy České republiky
Ochrana ústavnosti přitom není úkolem pouze Ústavního soudu, ale i úkolem všech orgánů veřejné moci, a to zejména obecné justice, jak to vyplývá z čl. 4 Ústavy České republiky.
§ 202 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
K námitce, že obecný soud stěžovateli vyloučil možnost podání odvolání, Ústavní soud odkazuje na ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, jež nepřipouští odvolání proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti I. M., proti usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 24/2008-70 ze dne 14. 8. 2008 a č. j. 57 Co 686/2006-72 ze dne 14. 8. 2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Navrhovatel se svým včas podaným návrhem označeným jako "žaloba" domáhá zrušení shora označených usnesení Krajského soudu v Ostravě a zároveň i přiznání finančního odškodnění, neboť podle jeho názoru se napadená rozhodnutí nezakládají na pravdě a Krajský soud v Ostravě tak rozhodoval v rozporu se zákonem.

II. Jak se podává z obsahu ústavní stížnosti a z napadených usnesení připojených k ústavní stížnosti, Krajský soud v Ostravě těmito usneseními rozhodl o pokračování řízení, a to u napadeného usnesení č. j. 57 Co 24/2008-70 ze dne 14. 8. 2008 o pokračování řízení, které k odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 7. 2007 č. j. 16 C 7/2006-36 tento soud přerušil svým usnesením ze dne 11. 2. 2008 č. j. 57 Co 24/2008-62 vzhledem ke skutečnosti, že u Okresního soudu v Ostravě probíhalo řízení o způsobilosti stěžovatele k právním úkonům, vedené pod sp. zn. 42 PaNc 380/2006. Obdobně v případě druhého napadeného usnesení č. j. 57 Co 686/2006-72 ze dne 14. 8. 2008 Krajský soud v Ostravě rozhodl o pokračování v řízení, které k odvolání stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2006 č. j. 64 C 230/2005-52 svým usnesením ze dne 9. 3. 2007 č. j. 57 Co 686/2006-63 přerušil. Krajský soud v Ostravě o pokračování uvedených řízení rozhodl s ohledem na usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2008 sp. zn. 42 PaNc 380/2006, kterým bylo zastaveno předmětné řízení o způsobilosti stěžovatele k právním úkonům, a tím odpadla překážka, pro kterou Krajský soud v Ostravě obě probíhající řízení přerušil. V návaznosti na napadená rozhodnutí o pokračování v obou řízeních o stěžovatelem uplatněných opravných prostředcích proti prvostupňovým rozhodnutím obecných soudů o stěžovatelem podaných žalobách o náhradu škody a o návrhu na nesprávný úřední postup tak Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací teprve s konečnou platností rozhodne o stěžovatelem v žalobních petitech uplatňovaných právech.

Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí, v čem se napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podle jeho tvrzení nezakládají na pravdě, kdy s tímto tvrzením spojuje své přesvědčení, že krajský soud rozhodoval v rozporu se zákonem. V závěru ústavní stížnosti pak stěžovatel pouze obecně konstatuje porušování jeho základních práv, aniž by tento zásah blíže specifikoval. Napadeným rozhodnutím stěžovatel navíc vytýká, že Krajský soud v Ostravě v nich vyloučil možnost podání opravného prostředku.

Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a připojených soudních rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Nepřípustnost ústavní stížnosti v řízení před Ústavním soudem vyplývá ze skutečnosti, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že se nejedná o procesní prostředek, který by mohl být využit k ochraně práva vedle prostředků jiných, ale že lze ústavní stížnost podat po vyčerpání všech procesních prostředků, které jednotlivci zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Jak Ústavní soud vyslovil v řadě svých rozhodnutích, ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Ochrana ústavnosti přitom není úkolem pouze Ústavního soudu, ale i úkolem všech orgánů veřejné moci, a to zejména obecné justice, jak to vyplývá z čl. 4 Ústavy České republiky. Napadená rozhodnutí jsou rozhodnutími nemeritorní povahy, jimiž nemohla být stěžovateli způsobena žádná vážnější újma, a zmíněná rozhodnutí nemohou mít ve své podstatě ani vliv na vlastní rozhodnutí ve věci samé. Naopak pokračování v obou přerušených řízeních o stěžovatelem podaných opravných prostředcích umožní, aby byla vydána konečná rozhodnutí věci samé a rozhodnuto tak o právech, jichž se stěžovatel domáhá. Napadená rozhodnutí byla ostatně vydána na základě pro stěžovatele příznivého rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě o zastavení řízení o jeho způsobilosti k právním úkonům, proti němuž stěžovatel nepodal odvolání. I proti konečným rozhodnutím obecných soudů ve věci samé, jejichž vydání je napadenými rozhodnutími o pokračování v obou řízeních umožněno, má stěžovatel možnost domáhat se svých práv a svobod v řízení o mimořádných opravných prostředcích, včetně podání ústavní stížnosti.

K námitce, že obecný soud stěžovateli vyloučil možnost podání odvolání, Ústavní soud odkazuje na ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, jež nepřipouští odvolání proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutím nemajícím v daném okamžiku dopad do sféry jeho základních práv a svobod, jenž by byl trvalým a nezhojitelným v dalším řízení před obecnými soudy, nezbylo Ústavnímu soudu než uplatnit princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak bylo uvedeno výše. O tom, zda o stěžovatelových právech bylo rozhodnuto způsobem neporušujícím jeho základní práva a svobody, bude moci být případně rozhodováno až po pravomocném skončení dané věci.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout, aniž byl stěžovatel vyzván k odstranění vad jeho podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2008

Michaela Židlická

soudce zpravodaj