Constitutional Court rejects appeal against its own final decision due to single-instance finality rule.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's request to review its own final decision of September 16, 2008. The applicant argued for reconsideration, but the Court found the appeal inadmissible because the Constitutional Act on the Constitutional Court provides no remedy for overturning its rulings. The Court ruled that the single-instance model of constitutional justice makes its decisions final and binding, preventing any procedural bypass of this finality.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court cannot review its own final decisions as the single-instance model of constitutional justice renders such rulings conclusive and immune from appeal.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci R. K., zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Pardubicích - Semtíně, budova P 9, č. p. 81, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2008
sp. zn. I. ÚS 2073/08
, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 22. 9. 2008 se stěžovatelka, jak uvádí ve svém návrhu, domáhá přehodnocení shora označeného usnesení Ústavního soudu a projednání její věci. Uvedeným usnesením Ústavního soudu byla pro neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odmítnuta její ústavní stížnost doručená Ústavnímu soudu dne 17. 8. 2008.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání věci (§ 42 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu) a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť návrh je nepřípustný.
Zákon o Ústavním soudu opravný prostředek proti usnesení Ústavního soudu nepřipouští (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a Ústavnímu soudu tak není poskytnut prostředek, na základě kterého by byl oprávněn rušit svá vlastní rozhodnutí. Řízení před Ústavním soudem je v České republice v důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná (viz k tomu např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 148/96
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, usnesení č. 16, str. 557).
Podle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") je soudce Ústavního soudu při svém rozhodování vázán kromě ústavních zákonů a mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy též zákonem o Ústavním soudu. Znění tohoto zákona pak jednoznačně neumožňuje jakýkoliv postup, který by de facto obešel výše zmíněnou konečnost rozhodnutí Ústavního soudu.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zrušení shora označeného usnesení Ústavního soudu odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2008
Michaela Židlická
soudce zpravodaj