Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2083/08 ECLI:CZ:US:2008:3.US.2083.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming procedural rights violation due to dismissal of civil proceedings.

Numero d'incarto III.ÚS 2083/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding the termination of civil proceedings. The applicant argued that courts violated her fundamental rights by failing to continue the case after she allegedly indicated her willingness to proceed via correspondence. The court rejected this claim, stating that the lower courts correctly applied the principle that only vigilant parties have their rights vindicated and that the applicant was properly informed of the consequences of not filing a formal request.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if they are manifestly unfounded, as the Constitutional Court is not a third instance for reviewing ordinary legal errors or procedural disputes absent a violation of fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
manifestly unfounded complaint termination of proceedings fundamental rights violation vigilantibus iura constitutional review scope civil procedure dismissal third instance limitation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 90 Ústavy ČR
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 25. září 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. J. T., zastoupené JUDr. Miroslavou Kejdovou, CSc., advokátkou v Brně, Plachty 8b, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2008 č. j. 1 Cmo 419/2007-136 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2007 č. j. 45 Cm 35/2002-107, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, a to pro jí tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým bylo zastaveno řízení ve věci stěžovatelky (v řízení před obecnými soudy žalobkyně) proti vedlejšímu účastníkovi (v řízení před obecnými soudy žalovanému) o zaplacení částky 3 992 100 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů o zastavení řízení, namítá, že svými úkony učinila návrh na pokračování v přerušeném řízení a že v důsledku postupu soudů došlo k porušení jejích základních práv a svobod.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě napadeného rozhodnutí. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného ústavním pořádkem ČR (srov. již nález

sp. zn. I. ÚS 68/93

, Sb.n.u.ÚS, sv. 1, str. 123).

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s postupem obecných soudů, které v důsledku toho, že stěžovatelka v zákonné lhůtě nepodala návrh na pokračování řízení, rozhodly o zastavení řízení. Stěžovatelka tvrdí, že svými přípisy zaslanými soudu dala najevo vůli pokračovat v řízení. Její polemika postrádá jakoukoli ústavněprávní argumentaci. Soudy obou stupňů svá rozhodnutí o zastavení řízení řádně zdůvodnily a Ústavní soud neshledává nic protiústavního na jejich právním názoru ohledně otázky podání návrhů na pokračování řízení. Ústavní soud naopak shledává tento závěr v souladu se zásadou vigilantibus iura, tedy že "jen bdělým svědčí jejich práva". Jak vyplývá z rozhodnutí přiložených k ústavní stížnosti, stěžovatelka byla o důsledcích toho, když nikdo z účastníků řízení nepodá v zákonné lhůtě návrh na pokračování řízení, řádně poučena.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že v řízení před obecnými soudy nedošlo k porušení žádného základního práva stěžovatelky a v přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním sodu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu