Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded and procedurally inadmissible regarding final appeal rejection.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by TONER RL against final court rulings on debt offsetting. The applicant argued violations of fundamental rights and improper application of civil law regarding a disputed debt offset. The court found the complaint obviously unfounded and procedurally inadmissible because it targeted the rejection of the final appeal rather than the underlying judgment.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are rejected if obviously unfounded or procedurally inadmissible, including when directed against the rejection of a final appeal.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 30. září 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele TONER RL, spol. s r. o. se sídlem v Plzni, Domažlická 200, zastoupeného Mgr. Gustavem Valenzem, advokátem se sídlem v Plzni, Božkovská 15, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 3. 2008 č. j. 29 Odo 899/2005-297 a Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2004 č. j. 25 Cmo 313/2004-240, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že jimi došlo k zásahu do práv, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Vyslovil přesvědčení, že obecné soudy aplikovaly právní normy mimo jejich zákonné meze, když jeho žalobě v plném rozsahu nevyhověly - tak zasáhly i do práv, zaručených mu čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Dále uvedl, že nepovažuje za správné, jak soudy hodnotily právní stránku věci, a to v rozsahu, v němž neshledaly důvodnost žaloby, kterou se domáhal určení platnosti právního úkonu a určení, že jednostranné započtení jeho pohledávky ve výši 3.840.000,- Kč ze dne 5. 9. 1996 vůči pohledávce první žalované (JUDr. Jiřiny Lužové, jako konkursní správkyně Kreditní banky Plzeň, a. s. v likvidaci) je platné. Poté, co soud I. stupně zamítl jeho žalobu, vrchní soud rozsudek Městského soudu v Praze změnil tak, že vyslovil a určil platnost jednostranného započtení pohledávky v částce 2.040.000,- Kč, zamítnutí žaloby ohledně 1.800.000,- Kč pak potvrdil a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti tomuto výroku (o částce 1.800.000,- Kč) stěžovatel podal dovolání k Nejvyššímu soudu, který jak jeho, tak dovolání první žalované, směřující do výroku ohledně 2.040.000,- Kč, zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2008 sp. zn. 29 Odo 899/2005 zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud s poukazem na svou judikaturu, příslušná ustanovení občanského zákona (§ 581 odst. 2, § 778 a § 780 odst. 1), na § 716 a násl. obchodního zákoníku, jakož i na § 237 odst. 1 písm. b), § 241a odst. 2 písm. b) a § 242 odst. 3 věta první občanského soudního řádu, důvodně konstatoval, že výhrady k právnímu posouzení předmětného započtení pohledávky, uplatněné v dovolání žalobcem (nyní stěžovatelem) nejsou opodstatněné. Ve vyčerpávajícím odůvodnění se vypořádal se všemi námitkami, směřujícími do závěrů odvolacího soudu a zpochybňujícími jeho rozhodnutí, a proto na uvedené odůvodnění lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Vzhledem k tomu, že stěžovatel brojil proti výroku Nejvyššího soudu, jímž bylo vysloveno, že se "dovolání zamítají", tj. že se zamítá dovolání jak žalobce (stěžovatele), tak žalované, je ústavní stížnost, vztahující se k zamítnutí dovolání žalované, návrhem, podaným osobou neoprávněnou, vztahující se pak k rozsudku soudu II. stupně návrhem nepřípustným, když nesměřuje proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, jenž stěžovatel k ochraně svého tvrzeného práva využil [§ 43 odst. 2 písm. a), § 43 odst. 1 písm. c), § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2008
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu