Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding evidence evaluation in labor injury case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by two claimants against lower court rulings in a labor injury compensation case. The claimants argued that their right to a fair trial was violated because necessary evidence regarding working conditions was not fully proven. The court ruled that general courts are bound by the principle of free evaluation of evidence and that the lower courts' decisions were properly reasoned and did not violate constitutional guarantees.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review the free evaluation of evidence by general courts and must dismiss complaints as manifestly unfounded when lower courts act within statutory boundaries.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 30. září 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelek 1) J. G. a 2) J. G., zastoupených JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem v Malé Skále čp. 397, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2008 č. j. 21 Cdo 1117/2007-240, Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2006 č. j. 13 Co 139/2006-219 a Obvodního soudu pro Prahu I ze dne 12. září 2005 č. j. 23 C 159/1999-186, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelky se domáhaly zrušení výše označeného rozsudku, kterým bylo zamítnuto jejich dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil mezitímní rozsudek o opodstatněnosti žaloby pozůstalých na náhradu škody způsobené zemřelému při práci, a to v rozsahu poloviny základu nároku. Vyslovily přesvědčení, že nejen rozhodnutím Nejvyššího soudu, ale také rozsudkem Městského soudu v Praze a předchozím rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), když nebyly provedeny všechny potřebné důkazy o pracovních podmínkách u zaměstnavatele zemřelého. Z uvedených důvodů navrhly zrušení všech rozhodnutí, která se odpovědností žalovaného za úraz zemřelého zabývala.
Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Kromě toho Ústavní soud v uvedené souvislosti ve své judikatuře zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.); jestliže obecné soudy respektují kautely dané ustanovením § 132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Nalézací i odvolací soud, jakož i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. dubna 2008 č. j. 21 Cdo 1117/2007-240, při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z občanského soudního řádu, svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily, přičemž reagovaly na argumentaci, která je shodná s obsahem ústavní stížnosti. Napadeným rozhodnutím pak soud dovolací neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 Listiny) ani základní právo na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny).
Z těchto důvodů nutno považovat návrh stěžovatelek na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2008
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu