Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property ownership interpretation as not substantiated.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's request to annul lower court decisions determining property ownership. The applicant argued that the courts violated constitutional rights by interpreting a Constitutional Court ruling to favor a specific business entity. The Court dismissed the complaint because the applicant failed to raise these arguments during the initial proceedings, rendering the constitutional complaint inadmissible due to lack of material subsidiarity.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant failed to raise the contested legal arguments during the preceding proceedings, violating the principle of material subsidiarity.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2, Územní pracoviště Brno, Orlí 27, 601 70 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. května 2008 č. j. 22 Cdo 1574/2007-95, rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 15. listopadu 2006 č. j. 59 Co 332/2005-68 a rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 14. července 2005 č. j. 8 C 82/2005-35, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.
Nejvyšší soud předmětným usnesením ze dne 5. května 2008 č. j. 22 Cdo 1574/2007-95 z důvodu neshledání toho, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo po právní stránce zásadního významu (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), odmítl její dovolání směřující do rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 15. listopadu 2006 č. j. 59 Co 332/2005-68, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 14. července 2005 č. j. 8 C 82/2005-35, jímž došlo k určení vlastnictví k přesně specifikované nemovitosti.
Své rozhodovací důvody opřel Nejvyšší soud v daném případě o konstatování, že napadené rozhodnutí soudu odvolacího je v souladu s obsahem rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2006 sp. zn. 22 Cdo 2205/2005, týkajícího se obdobného předmětu řízení, jehož účastnicí byla rovněž žalovaná (takto navrhovatelka v řízení před Ústavním soudem), bylo publikováno, přičemž ústavní stížnost proti němu směřující byla usnesením ze dne 20. listopadu 2007
sp. zn. II. ÚS 755/06
Ústavním soudem odmítnuta. To s odůvodněním, jak se uvádí v ústavní stížností napadeném usnesení Nejvyššího soudu, že zrušením části zákona č. 229/2001 Sb. nálezem Ústavního soudu ze dne 9. března 2004
sp. zn. Pl. ÚS 2/02
, publikovaným pod č. 278/2004 Sb., došlo k "rehabilitaci" ustanovení § 879c až § 879e občanského zákoníku a uvedenou derogací se obnovil stav založený těmito ustanoveními. Poukazovaný právní názor takto odpovídal onomu obsaženému v odůvodnění rozsudků obecných soudů, jimiž bylo určeno, že žalobce (vedlejší účastník v řízení o ústavní stížnosti) je v důsledku citované zákonné úpravy vlastníkem blíže označené nemovitosti.
Napadenými rozhodnutími obecných soudů se navrhovatelka cítí být dotčena ve svém ústavně zaručeném základním právu zakotveném v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a spatřuje v nich rovněž porušení čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Ve svých stížnostních bodech podrobuje kritice závěry, které byly obecnými soudy vyvozeny z citovaného nálezu Ústavního soudu. Rovněž zdůrazňuje, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení čl. 87 Smlouvy o založení Evropského společenství a dále taktéž zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře, a následně i zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje. V tomto ohledu navrhovatelka tvrdí, že v daném případě, kdy vedlejší účastník - spotřební družstvo - je podnikatelem, představuje bezúplatné nabytí majetku státu bezesporu konkrétní výhodu pro konkrétní podnikatelský subjekt.
Navrhovatelka se proto domáhala, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poté co posoudil námitky navrhovatelky, dospěl Ústavní soud k závěru, že nelze souhlasit s jejím tvrzením, dle něhož obecné soudy interpretovaly před nimi posuzovaný relevantní rámec jednoduchého práva dopadající na předmětnou věc v rozporu s jejími shora označenými ústavně zaručenými základními právy. Konsekvence, jež vyvodily z nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 2/02
, jsou totiž naprosto adekvátní. Pro obecnou dostupnost uvedeného nálezu, s nímž jsou odůvodnění napadených rozhodnutí ve shodě, postačí na jeho obsah odkázat. Pouze na okraj Ústavní soud připomíná, že právě pro specifika tehdy rozhodované věci z pohledu normativní konstelace v označeném nálezu kromě vyložení dalších rozhodovacích důvodů závěrem konstatoval, že "lze tedy přisvědčit názoru navrhovatele, že zrušením části druhé čl. II. zákona č. 229/2001 Sb. se obnoví stav založený ustanoveními § 879c, § 879d a § 879e ObčZ".
V návaznosti na skutečnost, že tyto námitky navrhovatelky byly předmětem posouzení Ústavního soudu v již zmíněné věci
sp. zn. II. ÚS 755/06
, v níž byla rovněž navrhovatelem, v nynějším případě rozhodující senát odkazuje na odůvodnění usnesení ze dne 20. listopadu 2007
sp. zn. II. ÚS 755/06
, s jehož obsahem se ztotožňuje.
Stran hlavní a podrobně odůvodněné námitky navrhovatelky, tj. tvrzeného nepřípustného zvýhodnění podnikatelského subjektu - vedlejšího účastníka - nutno říci, že z obsahu napadených rozhodnutí či z jejího podání, resp. ani z obsahu vyžádaného spisu Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 8 C 82/2005 nevyplývá, že by ji uplatnila již v řízení před obecnými soudy, a tudíž k ní, coby novu uplatněnému ex post, nemohlo být z důvodu materiální subsidiarity ústavní stížnosti přihlédnuto (k tomuto srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 359/96
,
III. ÚS 117/2000
,
IV. ÚS 589/2000
,
III. ÚS 161/01
,
III. ÚS 183/01
).
Pro uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodl, jak je ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2008
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu