Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 528/08 ECLI:CZ:US:2008:2.US.528.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property rights and fair trial violations arising from a repealed civil code provision.

Numero d'incarto II.ÚS 528/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the Republic of the Czech Republic against lower court rulings. The applicant argued that the courts violated her right to a fair trial and property rights by ordering payment for a contract based on a civil code provision that had been repealed and later 'rehabilitated' by a Constitutional Court decision. The court held that the lower courts correctly applied the rehabilitated provision, which restored the legal effect of the repealed rule, thereby invalidating the contract and creating unjust enrichment. Consequently, the complaint was dismissed as it lacked a constitutional dimension given the established precedent.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Zrušením části zákona č. 229/2001 Sb. došlo k rehabilitaci ustanovení občanského zákoníku, která obnovila právní stav a umožnila zrušení smlouvy jako bezdůvodné obohacení.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal rehabilitation of repealed law unjust enrichment claim property rights violation fair trial rights civil code interpretation derogation effect

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v konečném důsledku i právo vlastnické dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
§ 879c občanského zákoníku
2001) došlo k přechodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na žalobce, a to na základě ustanovení § 879c občanského zákoníku.
zákon č. 229/2001 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 5. 2007 č. j. 21 C 192/2006-28, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2007 č. j. 68 Co 369/2007-49, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, přičemž tvrdila, že jejich postupem bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý soudní proces a soudní ochranu dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v konečném důsledku i právo vlastnické dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 bylo k žalobě Jednoty, spotřebního družstva Kroměříž, uloženo stěžovatelce jako žalované zaplatit žalobci 9.200,- Kč (a na náhradu nákladů řízení 600,- Kč). Tato částka dle soudu představovala bezdůvodné obohacení - peněžní plnění z neplatné kupní smlouvy, jejímž předmětem byla koupě pozemků žalobcem. Důvodem neplatnosti těchto smluv bylo, že již předtím (ke dni 1. 7. 2001) došlo k přechodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na žalobce, a to na základě ustanovení § 879c občanského zákoníku.

V ústavní stížnosti stěžovatelka polemizuje se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2205/2005, na který soud prvního stupně odkázal a který se měl týkat věci se stejným právním základem. Podstata této polemiky spočívá v tom, zda ustanovení § 879c občanského zákoníku mohlo vykazovat právní účinky (konkrétně - při splnění jím předpokládaných podmínek - vznik vlastnického práva žalobce) za situace, kdy Ústavní soud nálezem ze dne 9. 3. 2004

sp. zn. Pl. ÚS 2/02

(vyhlášen pod č. 278/2004 Sb.) zrušil ke dni 31. prosince 2004 část druhou zákona č. 229/2001 Sb. (nazvaná "Změna občanského zákoníku čl. II"), kterou byl předtím, s účinností ke dni 30. 6. 2001 mj. zrušen již zmíněný § 879c občanského zákoníku; stěžovatelka má za to, že v důsledku derogačního nálezu Ústavního soudu "oživené" ustanovení občanského zákoníku nemohlo založit vznik práv a povinností v době, kdy součástí tohoto zákona nebylo.

Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

Pokud stěžovatelka polemizuje s právními závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2205/2005, z něhož obecné soudy vycházely, ústavnost tohoto rozhodnutí byla na základě ústavní stížnosti stěžovatelky předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu, který dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh, a usnesením ze dne 20. 11. 2007

sp. zn. II. ÚS 755/06

jej odmítl; stejně tak se stalo v případě dalších ústavních stížností stěžovatelky v obsahově shodných případech (viz usnesení ze dne 3. 12. 2007

sp. zn. IV. ÚS 914/07

, ze dne 20. 3. 2008

sp. zn. III. ÚS 2741/07

, ze dne 25. 3. 2008

sp. zn. IV. ÚS 210/08

).

V citovaných rozhodnutích Ústavní soud na základě interpretace "plenárního" nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 2/02

dospěl k závěru, že "zrušením části zákona č. 229/2001 Sb. došlo k ,rehabilitaci' ustanovení § 879c až § 879e občanského zákoníku, které je tak součástí platného právního řádu", a že "se uvedenou derogací obnovil stav založený těmito ustanoveními". V důsledku toho došlo k nabytí vlastnického práva žalobce, a následně uzavřené smlouvy jsou proto neplatné a plnění z nich představuje bezdůvodné obohacení. Současně Ústavní soud odmítl námitku nedostatečného zdůvodnění soudních rozhodnutí, a to (v podstatě) s tím, že není třeba konkrétně reagovat na všechny námitky stěžovatelky, protože jsou dostatečně vypořádány vysloveným právním názorem opírajícím se o zmíněný nález Ústavního soudu.

Vzhledem k tomu, že závěry obsažené ve výše označených rozhodnutích plně dopadají i na nyní posuzovanou věc, Ústavní soud, který na jejich odůvodnění odkazuje, podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu