Constitutional Court dismisses appeal claiming violation of right to free defense due to property sale evidence.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing, deeming it clearly unfounded. The applicant alleged a violation of her right to free defense because the lower courts considered evidence of a 1995 property sale without proving how the funds were used. The court ruled that the lower courts' reasoning was sufficient and did not exhibit arbitrariness, thus rejecting the claim of constitutional unconstitutionality.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are dismissed as clearly unfounded when the lower courts' reasoning is sufficient and does not exhibit arbitrariness.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 23. června 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky M. B., zastoupené JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem Dvořákova 26, 728 84 Ostrava, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2008 č. j. 7 To 31/2008-330 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. listopadu 2007 sp. zn. 3 T 65/2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na obhajobu zakotveného v čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. To spatřovala v tom, že jí nebylo přiznáno právo na bezplatnou obhajobu (§ 33 odst. 2 tr. řádu) v přesně specifikované trestní věci [§ 250 odst. 1, 2, § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák.]. Po stručné rekapitulaci tvrzení, kterými podložila svůj tehdejší návrh, obecným soudům obsahově vytýká, že v její neprospěch zohlednily prodej nemovitostí v roce 1995, za nějž obdržela částku 2.000.000,- Kč, přičemž dle nich neprokázala, jak s touto kupní cenou naložila. Jak se podává z obsahu návrhu, stěžovatelka se patrně domnívá, že to není její povinností; proto posléze navrhla, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí pro jejich protiústavnost nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Napadená rozhodnutí jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), a to včetně další argumentace soudu stížnostního (jenž poukázal mimo jiné i na to, že v roce 2008 bude stěžovatelce vyplacena částka ve výši 160.000,- Kč, kteréžto tvrzení tato v ústavní stížnosti jakkoli nezpochybňuje).
Za těchto okolností posoudil Ústavní soud návrh jako zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2008
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu