Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 952/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.952.08.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as partly late and partly clearly unfounded regarding civil procedure delays.

Numero d'incarto IV.ÚS 952/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions regarding a civil procedure renewal request. The applicant argued violations of constitutional rights but failed to file the complaint within the statutory 60-day limit because the Supreme Court had previously suspended proceedings due to a lack of mandatory legal representation. The Court ruled that since the applicant initiated the appeal process without meeting procedural requirements, the time limit for the constitutional complaint expired without legal effect, rendering the complaint against the appeal court decision clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 a odst. 4 zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints must be filed within 60 days of the final procedural remedy; if the applicant initiates an appeal that is subsequently suspended for procedural defects, the time limit for the constitutional complaint expires without effect, and the complaint against the suspension decision is clearly unfounded.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility statutory time limits mandatory legal representation procedural suspension clearly unfounded complaint civil procedure renewal Supreme Court appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
Stěžovatel svou věc předložil Nejvyššímu soudu, přičemž přípustnost jeho dovolání mohla být založena pouze ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, upravujícím tzv.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 9. června 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Ing. J. E., zastoupeného Mgr. Alešem Gracíkem, advokátem, AK Masarykovo nám. 1144, 504 01 Nový Bydžov, proti usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 2. 2006 č. j. 3 C 107/2005-19, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2006 č. j. 25 Co 163/2006-26 a Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2008 č. j. 26 Odo 1625/2006-51 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 15. 4. 2008 stěžovatel žádá zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů s tím, že jimi byly porušeny články 90 a 96 odst. 1 Ústavy a články 36 odst. 1, 37 odst. 2 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Z podané ústavní stížnosti a z rozhodnutí obecných soudů zjistil Ústavní soud, že stěžovatel se u Okresního soudu v Jičíně domáhal obnovy řízení ve věci 7 C 19/2002. Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 10. 2. 2006 č. j. 3 C 107/2005-19 žalobu na obnovu řízení zamítl. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. 6. 2006 č. j. 25 Co 163/2006-26 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal dovolání právně nezastoupen, byl vyzván ke zvolení advokáta. Následně byla stěžovateli na jeho žádost prodloužena lhůta k odstranění nedostatku povinného zastoupení, k čemuž ve stanovené lhůtě nedošlo, a proto Nejvyšší soud usnesením ze dne 7. 1. 2008 č. j. 26 Odo 1625/2006-51 řízení zastavil.

Ústavní stížnost je zčásti podaná opožděně a zčásti zjevně neopodstatněná.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Jestliže je mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (srov. ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatel svou věc předložil Nejvyššímu soudu, přičemž přípustnost jeho dovolání mohla být založena pouze ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, upravujícím tzv. nenárokové dovolání, tj. dovolání, jehož přípustnost závisí na uvážení Nejvyššího soudu, zda odvolatelem napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Stěžovatele nelze nutit k podání takového dovolání; jestliže se však rozhodne vykročit cestou dovolání, musí svou věc dovést až do stádia, kdy Nejvyšší soud bude moci zkoumat, zda je přípustnost dovolání dána či nikoliv; v případě negativního shledání má pak stěžovatel zachovánu lhůtu k podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Pokud stěžovatel dovolací řízení zahájí, avšak nedostojí podmínkám řízení (povinné zastoupení advokátem), pročež musí být dovolací řízení zastaveno, aniž by se mohl Nejvyšší soud zabývat otázkou existence zásadního právního významu, není ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu aplikovatelné a lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplyne šedesátým dnem následujícím po dni doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že stěžovateli bylo usnesení Krajského soudu v Hradci Králové doručeno dne 27. 7. 2006, lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dne 25. 9. 2006. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení nalézacího a odvolacího soudu je proto opožděně podaná.

V části, v níž stěžovatel napadá usnesení dovolacího soudu, je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, neboť Nejvyšší soud nepochybil, když dovolací řízení zastavil pro včasné neodstranění nedostatku podmínky řízení. Na důvody jeho rozhodnutí Ústavní soud, nemaje k nim potřebu cokoliv dodávat, odkazuje.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost zčásti jako opožděně podanou a zčásti jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. června 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu