Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible due to lack of exhaustion of legal remedies in disciplinary proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by an architect against a disciplinary chamber's decision to exclude a judge from his case. The applicant argued this violated his right to a fair trial, but the Court found the issue could be fully resolved in subsequent appeal proceedings. Consequently, the Court ruled the complaint inadmissible because the applicant had not exhausted all available legal remedies before seeking constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu § 75 odst. 1; Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, neboť zásah do základních práv musí být trvalý a nezhojitelný.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti Ing. arch. P. B., zastoupeného JUDr. Janem Veselým, Ph.D., advokátem advokátní kanceláře v Praze 6, Loutkářská 2f, směřující proti usnesení představenstva České komory architektů sp. zn. DR 19/07 ze dne 13. května 2008, takto:
Ústavní stížnost spojená s návrhem na odklad vykonatelnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal odkladu vykonatelnosti a zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že v záhlaví citovaným rozhodnutím představenstvo České komory architektů zamítlo návrh stěžovatele na vyloučení předsedy disciplinárního senátu Stavovského soudu České komory architektů Ing. arch. J. S. z rozhodování v disciplinárním řízením vedeném proti stěžovateli pod sp. zn. DR 19/07.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že shora uvedený návrh na vyloučení podal proto, že existuje důvod pochybovat o nepodjatosti Ing. arch. J. S. V odůvodnění stížnosti stěžovatel důvody, pro něž je dle jeho názoru důvod pochybovat o nepodjatosti Ing. arch. S., rozsáhle popsal a uvedl též, proč považuje v záhlaví citované rozhodnutí za nesprávné.
Před tím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího projednání.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 věta první před středníkem zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Ústavní soud dodává, že zpravidla lze podat ústavní stížnost až po pravomocném rozhodnutí ve věci samé, není-li možné ochranu práva dále uplatňovat v jiném řízení. Dílčí rozhodnutí soudu či jiných orgánů veřejné moci, zejména rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení jako je tomu v tomto případě, jsou napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, zasahují-li nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) do základních práv a svobod stěžovatele.
V daném případě se jedná o situaci, kdy stěžovatel napadl ústavní stížností procesní rozhodnutí správního orgánu - představenstva České komory architektů, jímž bylo rozhodnuto o námitce stěžovatele stran podjatosti úřední osoby - Ing. arch. J. S. - rozhodující v disciplinárním řízení. Případný zásah do tvrzených základních práv stěžovatele však v záhlaví citované rozhodnutí nezakládá trvale a nezhojitelně, neboť námitka podjatosti Ing. arch. J. S. může být uplatněna proti rozhodnutí ve věci samé. Jinak řečeno, otázkou podjatosti Ing. arch. J. S. se bude moci zabývat - před tím, než by se k této otázce mohl vyjádřit Ústavní soud - v případném odvolacím řízení proti rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření představenstvo České komory architektů (viz ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů).
Bylo-li by stěžovateli uloženo rozhodnutím o odvolání disciplinární opatření pozastavení nebo odejmutí autorizace, bylo by možno na návrh stěžovatele nechat toto rozhodnutí přezkoumat správním soudem ve správním soudnictví (viz ustanovení § 22 odst. 3 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů) a též v tomto řízení tak námitky ve vztahu k podjatosti Ing. arch. J. S. uplatnit.
Pokud by zde tedy skutečně byly shledány důvody pro vyloučení Ing. arch. J. S. z rozhodování, měla by tato otázka bezpochyby vliv na zákonnost a též ústavnost takových rozhodnutí a bylo by ji možno uplatnit výše uvedeným způsobem. Pokud by se Ústavní soud již nyní vyjadřoval k této otázce a případně v záhlaví citované rozhodnutí (procesní správní rozhodnutí) zrušil, nepřípustně by tak zasahoval do pravomoci představenstva České komory architektů, popřípadě též správních soudů.
Byť by v případném odvolacím řízení proti rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření o případné podjatosti Ing. arch. J. S. rozhodoval tentýž orgán který vydal v záhlaví citované rozhodnutí, nelze předjímat, jaké by bylo jeho rozhodnutí poté, co by disciplinární řízení proběhlo a bylo v něm rozhodnuto (nic nebrání tomu, aby rozhodl odlišně). Navíc v mezidobí může dojít např. též ke změně ve složení tohoto orgánu. Pokud by ani s tímto případným rozhodnutím nebyl stěžovatel spokojen a cítil se jím dotčen na svých ústavně zaručených právech a nebylo by možno využít přezkumu správními soudy ve správním soudnictví (viz výše), bylo by až v tomto okamžiku na místě uvažovat o podání ústavní stížnosti.
V této fázi disciplinárního řízení vedeného proti stěžovateli Stavovským soudem České komory architektů je proto ústavní stížnost stěžovatele nepřípustná.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout. Akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2008
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka