Constitutional Court dismisses appeal against Supreme Court's rejection of restitution claim due to procedural time limits.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the Fishermen's Union's constitutional complaint against the Regional Court's confirmation of a lower court's dismissal of a restitution claim. The applicant argued that the Supreme Court failed to exercise sufficient care in rejecting the appeal, yet the Court found the complaint inadmissible because it targeted the Supreme Court's decision rather than the original second-instance judgment. The Court ruled that the applicant must file the complaint against the specific decision that was the final legal remedy, which was the Supreme Court's own ruling, not the prior second-instance judgment.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint must be filed against the final judicial decision that constitutes the last legal remedy available to the applicant; if the last remedy was rejected, the complaint must target that rejection, not the preceding decision.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 19. června 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci návrhu Českého rybářského svazu, místní organizace Kladno, se sídlem Kladno, Prokopa Holého 93, zastoupeného JUDr. Pavlem Čížkovským, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 18, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2007 č. j. 28 Co 112/2007-102, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozhodnutí, jímž byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně ze dne 12. 10. 2006 č. j. 9 C 93/2006-73 o zamítnutí jeho žaloby na určení, že žalovaní 1-13 nejsou podílovými spoluvlastníky označených nemovitostí. Vyslovil přesvědčení, že s ohledem na okolnosti, za nichž byly tyto nemovitosti darovány, jim nemohl vzniknout restituční nárok, a proto proti rozsudku odvolacího soudu podal i dovolání, které však Nejvyšší soud odmítl, přičemž v rozporu se zákonem rozhodl také o nákladech řízení. Z uvedeného usuzuje, že ani dovolací soud nevěnoval posouzení věci dostatečnou péči, ústavní stížnost podal proto, že se rozhodnutími obecných soudů cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2680/2007-125 nutno konstatovat, že jmenovaný soud dne 21. 2. 2008 odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku soudu II. stupně, a to - jak vyplývá z odůvodnění usnesení - po zvažování přípustnosti dovolání a zjištění, že rozsudek odvolacího soudu odpovídá hmotnému právu i ustálené judikatuře a podané dovolání proti němu ani podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu není přípustné. Vzhledem k tomu, že usnesení Nejvyššího soudu obdržel zástupce stěžovatele dne 17. 4. 2008 a ústavní stížnost byla podána k doručení dne 29. 5. 2008, stěžovatel tak návrh napadající rozsudek soudu II. stupně podal ve lhůtě k tomu stanovené (§ 72 odst. 4 citovaného zákona o Ústavním soudu), proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost nesměřuje.
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 112/2007-102 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 212 a 212a občanského soudního řádu a opodstatněně jej jako věcně správný potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se s poukazem na řádně zjištěný skutkový stav, výklad a použití ustanovení § 6 odst. 1 písm. l) a h), jakož i § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými žalobcem (nyní stěžovatelem), a proto na toto vyčerpávající odůvodnění rozsudku lze v dalším zcela odkázat. Nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavní soudu "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci
sp. zn. III. ÚS 23/93
,
III. ÚS 216/95
a násl.). Pokud jde o závěry z důkazů, osvědčujících nárok žalovaných dle restitučního zákona o půdě (zákon č. 229/1991 Sb.), porušení zásad vyplývajících z § 132 občanského soudního řádu na straně soudů v předmětné věci zjištěno nebylo.
Pro výše uvedené byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou a rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2008
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu