Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 606/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.606.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against land law rulings as clearly unfounded and within general courts' authority.

Numero d'incarto IV.ÚS 606/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by an individual against lower court rulings regarding land ownership and contract validity. The applicant argued that the courts violated principles of legal certainty and property rights through their interpretation of land legislation. The court rejected these claims, stating that the lower courts acted within their authority and that the applicant's arguments were merely polemical rather than substantiated.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu § 43 odst. 2 písm. a); Ústava ČR čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d); Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud obecné soudy vykládaly právní předpisy logicky a řádně odůvodněně bez porušení ústavně zaručených základních lidských práv.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal legal certainty principle land ownership dispute interpretation of land law unconstitutional complaint admissibility

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústava České republiky čl. 81
Ústava České republiky čl. 91
Ústava České republiky čl. 83
Ústava České republiky čl. 87 odst. 1 písm. d)

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky a o ústavní stížnosti Ing. K. W., zastoupeného Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka 4, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 29. března 2006, sp. zn. 15 C 357/2005 a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. října 2006, sp. zn. 11 Co 514/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí s tím, že těmito rozsudky došlo k porušení jeho Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") garantovaných práv, a to zejména práva na rovnost, práva vlastnit majetek, jakož i dalších principů garantujících naplňování základních lidských práv v právním státě, zejména pak principu právní jistoty a principu ochrany legitimního očekávání.

Okresní soud v Chebu (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 29. března 2006, sp. zn. 15 C 357/2005 rozhodl tak, že se určuje, že Česká republika je vlastníkem a žalobce - Pozemkový fond České republiky (dále jen "Fond") - správcem pozemkové parcely č. 2522/2 zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 12431 pro obec a k.ú. Cheb u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Cheb (výrok I.). Ve zbývající části, jíž se Fond domáhal určení neplatnosti smlouvy o převodu pozemků ze dne 27. června.2005 (dále jen "smlouva") se žaloba zamítá (výrok II.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Proti výrokům I. a III. tohoto rozsudku podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Plzni (dále jen "soud druhého stupně") rozsudkem ze dne 31. října 2006, sp. zn. 11 Co 514/2006 rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tedy ve výrocích I. a III. potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání podané stěžovatelem proti citovanému rozsudku soudu druhého stupně Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. září 2007, sp. zn. 28 Cdo 1224/2007 odmítl (výrok I.) a Fondu nepřiznal náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.).

Stěžovatel ve svém podání označuje touto ústavní stížností napadená rozhodnutí i právní názory soudu prvního a druhého stupně vycházející z hodnocení právního postavení oprávněných osob podle zákona o půdě v návaznosti na způsob nabytí jejich nároku a interpretaci aplikovaných ustanovení zákona o půdě za právně nesprávné.

Odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy prvního a druhého stupně, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť tyto skutečnosti jsou účastníkům známy.

Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně interpretace aplikovaných právních předpisů je záležitostí obecných soudů.

Pokud jde o výklad příslušných ustanovení zákona o půdě provedený obecnými soudy a uváděný v odůvodněních ústavní stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy tyto normy vykládaly svévolně bez rozumného odůvodnění. Ústavní soud je toho názoru, že interpretace uvedená těmito soudy v napadených rozhodnutích je zcela správná, logická a řádně odůvodněná a z tohoto pohledu nelze tedy obecným soudům nic vytknout. Naopak výklad předestíraný stěžovatelem jeví se Ústavnímu soudu jako účelový a nesprávný a představuje pouhou polemiku se závěry obecných soudů. Za uvedených okolností Ústavní soud žádné porušení ústavně zaručených základních lidských práv stěžovatele neshledává.

Závěrem zbývá Ústavnímu soudu vypořádat se s odkazy stěžovatele na rozhodnutí Ústavního soudu.

Prvním z nich je nález

sp. zn. Pl. ÚS 6/05

. Podle stěžovatele právní závěry obecných soudů vychází právě ze stanoviska Ústavního soudu vyjádřeného v tomto nálezu, ačkoli však toto stanovisko má být na právní vztah stěžovatele a Fondu nepoužitelné. Tento náhled stěžovatele však Ústavní soud nesdílí. Naopak Ústavní soud je toho názoru, že tento nález je na daný vztah nepochybně aplikovatelný a že soud prvního stupně rozhodl zcela správně v duchu tohoto nálezu, na který ve svém odůvodnění též okazuje. Soud druhého stupně pak toto rozhodnutí zcela správně potvrdil. Nález

sp. zn. Pl. ÚS 6/05

byl vydán až poté, co stěžovatel uzavřel s Fondem smlouvu, již shledaly obecné soudy neplatnou. To však nic nemění na tom, že postup Fondu při vydání pozemku a uzavírání smlouvy byl nesprávný. Ve světle citovaného nálezu se tato skutečnost pouze ex post potvrdila.

Pokud jde o stěžovatelem citované další nálezy Ústavního soudu, které dle stěžovatele měly být obecnými soudy na jeho právní vztah s Fondem použity, a to

sp. zn. III. ÚS 495/02

,

II. ÚS 87/94

a

I. ÚS 353/04

, shledal Ústavní soud, že tyto odkazy jsou nepřípadné a napadená rozhodnutí tak s těmito nálezy ani nemohou být v rozporu.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2008

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu