Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 655/08 ECLI:CZ:US:2008:3.US.655.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded, rejecting review of civil contract validity.

Numero d'incarto III.ÚS 655/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint without a hearing, ruling it clearly unfounded. The complainant challenged lower court decisions regarding the validity of a property withdrawal agreement and the return of a deposit based on mistake and unjust enrichment. The court determined that its role is limited to protecting constitutional rights, not reviewing the application of ordinary civil law or contract interpretation.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court lacks jurisdiction to review the validity of civil contracts or the application of ordinary law, dismissing complaints that do not demonstrate a violation of fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction unjust enrichment claim contract validity review clearly unfounded complaint ordinary law application

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"], resp.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 3. dubna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. F., zastoupené JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou v Havířově - Šumbarku, Opletalova 608/2, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2006 č. j. 8 Co 729/2005-153 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 12. 2002 č. j. 16 C 89/2002-64, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas a řádně Ústavnímu soudu, brojí stěžovatelka proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů, a to pro stěžovatelkou tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V dané věci šlo o žalobu stěžovatelky domáhající se proti vedlejší účastnici FLASH Group, s. r. o. (v řízení před obecnými soudy žalované), zaplacení částky 40 000,- Kč s 16% úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Později vzala žalobu zčásti zpět pro zaplacení 9,5 % úroku z prodlení z částky 40 000,- Kč. Žaloba byla prvostupňovým soudem zamítnuta shora citovaným rozsudkem a bylo zastaveno řízení o zaplacení 9,5 % úroku z prodlení. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 8 Co 416/2003-100 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a ve zbývající části výroku, tj. ohledně úroku z prodlení z částky 40 000,- Kč, jej zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně pak rozsudkem č. j. 16 C 89/2002-126 uložil žalované zaplatit stěžovatelce 6,5% úrok z prodlení ročně z výše uvedené částky. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 33 Odo 634/2004-138 rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil, věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a zavázal jej svým právním názorem. Odvolací soud v záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání stěžovatelky odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné.

Rozsáhlá ústavní stížnost polemizuje se skutkovým i právním závěrem rozhodnutí obecných soudů, kdy stěžovatelka zpochybňuje především závěr, že předmětná "smlouva o stažení nemovitosti z nabídky", kterou se svým manželem uzavřela s vedlejší účastnicí - žalovanou FLASH Group, s. r. o., je relativně neplatným úkonem, protože ji uzavřela v omylu, a to včetně dodatku k této smlouvě, a tudíž se domáhá vrácení složené kauce ve výši 40 000,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Z toho plynou pro kauzu stěžovatelky následující závěry.

Ústavní soud především nemá pravomoc přehodnocovat závěry běžných soudů o neplatnosti předmětné smlouvy, k čemuž soudy dospěly interpretací smlouvy a interpretací občanskoprávních předpisů. Ústavní soud totiž není povolán k přezkumu správnosti aplikace předpisů podústavního práva, jak se domnívá stěžovatelka, jejíž argumentace v podstatě zůstává v podústavní rovině. Ústavní soud je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"], resp. některé z ústavních kautel. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy svévolně neaplikovaly jednoduché právo (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004

sp. zn. III. ÚS 321/03

, Sb.n.u.ÚS, sv. 33, str. 371, 374-375). Žádný z uvedených předpokladů kasačního zásahu Ústavního soudu ovšem ve stěžovatelčině případě dán není.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu