Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2905/07 ECLI:CZ:US:2008:1.US.2905.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of ordinary remedies.

Numero d'incarto I.ÚS 2905/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Mr. R. P. against a first-instance court ruling on co-ownership. The applicant argued that his rights were violated because he was not allowed to participate in the proceedings and the judgment was improperly served while he was abroad. The court determined that the complaint was inadmissible because the applicant had not exhausted all available ordinary legal remedies, specifically the appeal process, before seeking constitutional relief.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all ordinary procedural remedies provided by law for the protection of their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility ordinary procedural remedies co-ownership dispute service of judgment subsidiarity of constitutional review Czech Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti Ing. R. P., zast. Mgr. Antonínem Strouhalem, advokátem, sídlem Dvořákova 4, Brno, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17.7.2007, č.j. 10 C 228/2000-545, za účasti Okresního soudu v Pardubicích, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel, s odvoláním na porušení základních práv, požaduje zrušení shora uvedeného rozsudku ve věci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Porušení základních práv spatřuje v nesprávném postupu soudu I. stupně, který mu neumožnil účast na jednání, a ve vyznačení doložky právní moci na napadeném rozsudku, ač dle jeho názoru nejsou splněny podmínky pro vyznačení doložky, neboť stěžovatel se v době doručení nacházel prokazatelně mimo trvalé bydliště a nedošlo tak k řádnému doručení rozsudku.

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi se jedná zjevně o postup dovolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu]. Z předložených listin je zřejmé, že podstatou stěžovatelovy ústavní stížnosti je tvrzení o tom, že rozsudek soudu I.stupně mu nebyl řádně doručen; z čehož vyplývá, že takový rozsudek ani nemohl nabýt právní moci. Za této situace stěžovatel měl možnost v okamžiku, kdy se o rozsudku dozvěděl, podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek a v něm uplatňovat i další námitky, které učinil součástí ústavní stížnosti. Sám stěžovatel přiznává, že ústavní stížnost podává z procesní nutnosti, ač by mohl s jistým stupněm pravděpodobnosti předvídat úspěšnost odvolání nebo dovolání (str. 5).

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2008

Ivana Janů

soudce zpravodaj