Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3016/07 ECLI:CZ:US:2008:1.US.3016.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet formal requirements and lack of mandatory lawyer representation.

Numero d'incarto I.ÚS 3016/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint due to non-compliance with statutory formalities and mandatory legal representation. The applicant repeatedly failed to correct formal defects within court-set deadlines despite prior warnings and knowledge of the requirement for a lawyer. The court ruled that the statutory 60-day filing period, extended only twice for formal errors, was sufficient to ensure proper representation and that further extensions were impermissible.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if the applicant fails to cure formal defects within the statutory time limits and does not comply with the mandatory requirement for representation by a lawyer.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint formalities mandatory lawyer representation court-set deadlines procedural dismissal Czech Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu došlo dne 26. 11. 2007 podání stěžovatele označené jako ústavní stížnost.

Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Vzhledem k tomu, že podání nesplňovalo náležitosti dle ustanovení § 30 odst.1 a § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, byl stěžovatel vyzván k odstranění vad svého podání ve lhůtě 20 dnů s poučením, že v záporném případě bude ústavní stížnost odmítnuta. Současně mu bylo oznámeno, že Ústavní soud není oprávněn určit zástupce z řad advokátů. Přestože ve stanovené lhůtě vady svého podání stěžovatel neodstranil, stanovil mu Ústavní soud nově další 20denní lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti se stejným poučením; opět uvedl, že Ústavní soud není oprávněn stěžovateli určit zástupce z řad advokátů a současně jej poučil o možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta.

Ústavní soud konstatuje, že soudcovská lhůta určená k odstranění vytčených vad podání uplynula marně, neboť je stěžovatel přes opakované poučení neodstranil.

Ústavní soud poukazuje též na skutečnost, že stěžovatel inicioval u Ústavního soudu ještě řadu dalších řízení o svých návrzích. Přinejmenším v řízeních vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 56/06

a

sp. zn. II. ÚS 256/06

, byl poučen o zákonných náležitostech ústavní stížnosti s důrazem na povinné zastoupení advokátem (předmětná řízení skončila zpravodajským odmítnutím návrhů pro neodstranění jejich formálních vad). Je mu tedy již delší dobu známo, že v řízení před Ústavním soudem musí být advokátem zastoupen. Přesto se stěžovatel opětovně obrací na Ústavní soud sám, nikoliv prostřednictvím kvalifikovaného právního zástupce (advokáta), a to s podáním se zásadními obsahovými nedostatky. V usnesení

sp. zn. II. ÚS 1720/07

již Ústavní soud ve vztahu ke stejnému stěžovateli uvedl, že "v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Z podání je navíc evidentní, že si je povinného zastoupení advokátem dobře vědom a nenaplňuje je záměrně [dle jeho slov "... bylo-li by potřeba podat toto podání prostřednictví advokáta, kterým nejsem a na kterého nemám peníze, žádám o jeho přidělení..."]."

Vzhledem k těmto okolnostem Ústavní soud považuje zákonnou lhůtu 60 dnů k podání ústavní stížnosti, prodlouženou o lhůtu 20 dnů k odstranění formálního nedostatku stěžovatelova podání a dokonce ještě o další lhůtu 20 dnů, za zcela dostačující k zajištění obligatorního zastoupení advokátem. V tomto kontextu Ústavní soud zdůrazňuje, že šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou zákonnou a nelze ji obcházet prodlužováním soudcovských lhůt k odstranění vad návrhu.

Proto Ústavnímu soudu nezbylo než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2008

Vojen Güttler

soudce zpravodaj