Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2137/07 ECLI:CZ:US:2007:3.US.2137.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal on jurisdictional bias as clearly unfounded under specific statutory provisions.

Numero d'incarto III.ÚS 2137/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Supreme Court's ruling on judicial bias. The applicant argued that judges were improperly biased due to prior rulings and a flawed 2005 plenary decision, claiming violations of fair trial rights. The Court dismissed the appeal as clearly unfounded because the Supreme Court adequately addressed the bias arguments and the complaint did not meet the threshold for substantive review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded without substantive review if the lower court's decision adequately addresses the applicant's arguments.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint clearly unfounded judicial bias fair trial rights procedural admissibility

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", návrhy zjevně neopodstatněné.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 29. listopadu 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem v Hradci Králové 3, Komenského 241, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2007, čj. Nco 71/2007-409, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se jako žalobce v řízení před Okresním soudem v Chrudimi, jako soudem prvého stupně, a Krajským soudem v Hradci Králové, jako soudem odvolacím, domáhá určení vlastnického práva k v žalobě uvedeným nemovitostem. Stěžovatel vznesl námitku podjatosti proti soudcům jmenovaného okresního soudu a následně též proti soudcům jmenovaného krajského soudu, kteří jsou podle rozvrhu práce povoláni rozhodovat o vyloučení soudců okresního soudu. Vrchní soud v Praze rozhodl touto ústavní stížností napadeným usnesením tak, že soudci krajského soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování stěžovatelovy věci, protože nejsou v jeho věci nijak podjatí.

V ústavní stížnosti stěžovatel velmi obsáhle polemizuje s napadeným usnesením. Napadené usnesení podle stěžovatele porušilo jeho právo na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel vysvětluje, že se Vrchní soud v Praze nevypořádal se všemi v jeho podáních uplatněnými námitkami o podjatosti soudců krajského soudu. Upozorňuje na rozhodování soudců krajského soudu v jiných stěžovatelových věcech. Stěžovatel dále dovozuje, že stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2005, zveřejněné pod č. 477/2005 Sb., bylo přijato procesně vadně, a ztotožňuje se s argumentací k tomuto stanovisku disentujících soudců. Soudci krajského soudu, jejichž podjatost stěžovatel namítá, se přitom citovaného stanoviska Ústavního soudu opakovaně dovolávali.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

K otázce podjatosti soudců se Ústavní soud vyjadřoval ve své judikatuře mnohokrát (srov. např. nález

sp. zn. I. ÚS 167/94

, Sb.n.u.ÚS, sv. 6, str. 429 a konstantní judikatura). Stěžovatel nicméně dovozuje, že podjatí by měli být ti soudci, kteří již rozhodovali v některých jeho jiných věcech, a dovolávali se přitom stanoviska pléna Ústavního soudu. Takovýto závěr je zjevně absurdní, neboť na stěžovatelem snášenou argumentaci pamatuje ust. § 14 odst. 4 o. s. ř., podle něhož důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v rozhodování v jiných věcech. Ústavní soud proto odkazuje stěžovatele na usnesení Vrchního soudu v Praze, které se s jeho argumentací plně vypořádává. Ústavnímu soudu nepřísluší v této procesní fázi ani jakkoliv se vyjadřovat k stěžovatelem zpochybněnému stanovisku pléna Ústavního soudu, neboť předmětem ústavní stížnosti není rozhodnutí meritorní povahy, ale toliko rozhodnutí o podjatosti soudce.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2007

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu