Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 869/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.869.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal regarding minister's refusal to file complaint for law violation as non-justiciable.

Numero d'incarto IV.ÚS 869/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected L. M.'s constitutional complaint against the Minister of Justice's decision not to file a complaint for violation of law. The petitioner argued that the minister's brief response violated his right to a fair trial by ignoring alleged procedural errors in his conviction for robbery. The court ruled that the minister's assessment of whether to file such a complaint is a non-justiciable executive discretion not subject to constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; § 266 tr. ř.: The decision by the Minister of Justice on whether to file a complaint for violation of law is an executive discretion that does not constitute a judicial act subject to constitutional review under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal ministerial discretion complaint for violation of law right to fair trial non-justiciable executive act

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 266 odst. 1, 2 tr. ř.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud neshledal stěžovatelem namítaný zásah do jeho práva na spravedlivý proces a proto mu nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušení shora označeného sdělení ministra spravedlnosti.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Jiřího Muchy, o ústavní stížnosti L. M., zastoupeného Mgr. Martinem Boučkem, advokátem Advokátní kanceláře v Hradci Králové, Dlouhá 103, proti sdělení ministra spravedlnosti o nepodání stížnosti pro porušení zákona ze dne 7. 3. 2007, č. j. 163/2007-ODS-SPZ, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. 1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 8 odst. 2, čl. 36 (zejména odst. 1) a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušení shora označeného sdělení ministra spravedlnosti.

2. Jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, podal dne 20.12.2006 a 26.2.2007 ministru spravedlnosti podnět k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu ustanovení § 266 tr. ř. v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 T 71/2001, ve kterém byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu loupeže podle ustanovení § 234 odst. 1 tr. z. jako zvlášť nebezpečný recidivista a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v celkové délce trvání deseti let ve věznici se zvýšenou ostrahou.

Tento odsuzující rozsudek byl pak potvrzen usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. 7 To 262/2003, kterým bylo stěžovatelovo odvolání zamítnuto. Na tento stěžovatelův podnět bylo reagováno pouze sdělením ředitele odboru dohledu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 7. 3. 2007, č. j. 163/2007-ODS-SPZ, kterým bylo stěžovateli oznámeno z pověření ministra spravedlnosti, že po přezkoumání spisového materiálu pan ministr neshledal v dané věci důvody k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu § 266 odst. 1, 2 tr.

ř. a podnět podaný stěžovatelem odložil. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že napadeným rozhodnutím bylo v návaznosti na předchozí řízení porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a to zejména tím, že při posuzování a právní kvalifikaci skutku, za který byl stěžovatel odsouzen, došlo ze strany orgánů činných v trestním řízení k řadě hrubých pochybení a porušení zákona a při hodnocení důkazů nebyla uplatněna presumpce neviny. Stěžovatel k tomu v ústavní stížnosti obsáhle popisuje okolnosti svého jednání, kterým měl být spáchán předmětný trestný čin.

Podle jeho názoru mu nebyla orgány činnými v trestním řízení vina jednoznačně prokázána a přesto byl obecnými soudy vynesen odsuzující rozsudek. Ministr spravedlnosti se však s pochybeními orgánů činných v trestním řízení uvedenými stěžovatelem v zaslaném mu podnětu nijak nevypořádal a ve svém sdělení se omezil jen na lakonické, do jedné věty vtělené zprostředkované vyjádření. Stěžovatel má za to, že napadené sdělení ministra spravedlnosti je zcela nepřezkoumatelné a je v rozporu se smyslem a významem ustanovení § 266 a násl. tr.

ř. Napadeným sdělením ministra spravedlnosti tak bylo podle názoru stěžovatele zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces a proto navrhuje, aby Ústavní soud napadené sdělení ministra spravedlnosti zrušil.

II. 3. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení pak lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

4. Jak již Ústavní soud opakovaně judikoval (viz např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 124/93

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 2, usn. č. 4, str. 203 nebo usnesení

sp. zn. I. ÚS 9/94

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 2, usn. č. 11, str. 219) stížnost pro porušení zákona jako mimořádný opravný prostředek není prostředkem na ochranu práva ve smyslu § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý stěžovateli, ale ministru spravedlnosti. Z hlediska trestního práva procesního je možno podnět ke stížnosti pro porušení zákona považovat pouze za informaci subjektu oprávněnému k jejímu podání, která však nezakládá zákonem stanovené důsledky, tj. nemá vliv na běh lhůty k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., kterou stěžovatel, ačkoliv tak učinit mohl, proti rozsudku Krajského soudu v Brně nepodal. Je věcí subjektu oprávněného k podání stížnosti pro porušení zákona, zda sám nebo prostřednictvím oprávněného orgánu a jakou formou oznámí navrhovateli, jak z hlediska podnětu věc posoudil, což v daném případě učinil ústavní stížností napadeným sdělením ze dne 7. 3. 2007, č. j. 163/2007-ODS-SPZ. Samotnou stížností pro porušení zákona (tj. ať už je či není podána) tak ústavně zaručená základní práva jedince dotčena být nemohla, neboť jde nikoliv o rozhodnutí, ale toliko o procesní prostředek umožňující dle uvážení ministra spravedlnosti v mimořádných případech a za podmínek uvedených v ustanoveních § 266 a násl. tr. ř. mimořádně mimo obvyklé instanční pořadí zahájit soudní přezkum již pravomocného soudního rozhodnutí. S ohledem na shora uvedené proto neobstojí vývody stěžovatele v ústavní stížnosti, dle nichž úvaha ministra spravedlnosti, zda podanému podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona vyhoví či nikoli, má za následek porušení jeho práva na spravedlivý proces. Uvedená pravomoc svěřená zákonem (§ 266 tr. ř.) ministru spravedlnosti náleží k posouzení toliko a výlučně pouze jemu.

5. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud neshledal stěžovatelem namítaný zásah do jeho práva na spravedlivý proces a proto mu nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2007

Michaela Židlická

předsedkyně senátu