Constitutional Court of Czech Republic annuls lower court ruling denying legal representation costs due to violation of fair trial rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic annulled the second verdict of the Municipal Court in Prague regarding the applicant's claim for legal representation costs. The applicant argued that denying reimbursement for legal counsel violated his right to a fair trial under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court agreed, ruling that the lower court exceeded its authority by using an argument not present in the relevant administrative procedure law, thereby infringing upon the applicant's constitutional rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IACharter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 2, Paragraph 2; Article 36, Paragraphs 1 and 2: The state must not exceed the limits of exercising public power, and the right to a fair trial includes the right to legal representation costs when such costs were previously covered in related proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Náhrada nákladů zastoupení při vyloučení věci k samostatnému projednání
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 14. listopadu 2007
sp. zn. IV. ÚS 461/07
ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. D. proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2006 č. j. 5 Ca 183/2005-41, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit stěžovateli pouze náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku.
I. Výrokem II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2006 č. j. 5 Ca 183/2005-41 bylo nerespektováním článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod porušeno základní právo stěžovatele garantované článkem 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
II. Tento výrok se proto ruší.
Odůvodnění
1. Ve své včas podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze s odůvodněním, že jím nebyl respektován článek 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čímž bylo dotčeno jeho základní právo garantované článkem 36 odst. 1 Listiny.
2. Z podané ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 5 Ca 183/2005 zjistil Ústavní soud, že předmětná ústavní stížnost se jak po obsahové a argumentační stránce, tak pokud jde o okruh účastníků řízení a osobu právního zástupce stěžovatele shoduje se stěžovatelovými návrhy, o nichž Ústavní soud rozhodl nálezem
sp. zn. II. ÚS 456/07
ze dne 20. 9. 2007 (N 146/46 SbNU 435), nálezem
sp. zn. I. ÚS 460/07
ze dne 10. 7. 2007 (N 109/46 SbNU 3), nálezem
sp. zn. I. ÚS 462/07
ze dne 7. 6. 2007 (N 94/45 SbNU 343), nálezem
sp. zn. II. ÚS 459/07
ze dne 7. 8. 2007 (N 123/46 SbNU 163), nálezem
sp. zn. III. ÚS 458/07
ze dne 2. 8. 2007 (N 120/46 SbNU 133), nálezem
sp. zn. II. ÚS 605/07
ze dne 26. 7. 2007 (N 118/46 SbNU 117) a nálezem
sp. zn. IV. ÚS 607/07
ze dne 16. 10. 2007 (N 163/47 SbNU 161). Ústavní soud proto považuje za nadbytečné reprodukovat skutkové a právní okolnosti projednávané věci.
3. Protože od ústního jednání nebylo možno očekávat další objasnění věci a protože účastníci s tímto postupem souhlasili, Ústavní soud od konání ústního jednání ve věci podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, upustil.
4. Ústavní stížnost byla shledána opodstatněnou.
5. Stran důvodů, pro které Ústavní soud vyhověl stěžovatelovu návrhu žádajícímu kasaci v záhlaví označeného výroku rozhodnutí obecného soudu, odkazuje Ústavní soud na výše uvedené nálezy, neboť nemá, proč by se od právního posouzení v nich obsaženého odchyloval, a to jednak proto, že nenalezl žádné okolnosti, které by projednávanou věc odlišovaly od procesního postupu posuzovaného ve výše zmiňovaných nálezech a opodstatňovaly tak zaujetí jiného právního názoru, a jednak (především) proto, že dříve traktované závěry necítí potřebu, maje je za správné, jakkoli korigovat.
6. Pokud Městský soud v Praze v samostatně vedeném řízení nepřiznal stěžovateli za provedené úkony vyžadující právní pomoc žádnou náhradu nákladů zastoupení s odůvodněním, že stěžovateli již byly náklady uhrazeny v jiném řízení, vykročil z mezí, v nichž lze vykonávat státní moc (článek 2 odst. 2 Listiny), neboť použil argument v zákoně (§ 60 soudního řádu správního) neobsažený a neočekávatelný z hlediska předchozího postupu. Soud tedy nerespektováním článku 2 odst. 2 Listiny zasáhl do stěžovatelova práva na spravedlivý proces garantovaného článkem 36 odst. 1 a 2 Listiny.
7. Z výše vyložených důvodů shledal Ústavní soud podanou ústavní stížnost důvodnou a výrok II. napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zrušil podle ustanovení § 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.