Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2861/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.2861.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding evidence evaluation and drug quantity interpretation in criminal case.

Numero d'incarto IV.ÚS 2861/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a convicted drug user against lower court rulings on evidence and sentencing. The applicant argued that evidence was improperly evaluated and that his drug dependency should have influenced the 'greater quantity' threshold. The court held that the Supreme Court's interpretation of the law was not arbitrary and fell within the bounds of judicial independence and free evaluation of evidence.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction to re-evaluate evidence assessment or interpret simple law, dismissing complaints unless there is an extreme excess in reasoning or a clear violation of constitutional safeguards.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal free evaluation of evidence judicial independence drug quantity interpretation Supreme Court jurisdiction arbitrary reasoning excess constitutional safeguards

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 83 Ústavy ČR
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů.
čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR
Takto se úvahy nalézacího i odvolacího soudu, reflektující dosah maximy volného hodnocení důkazů, pohybují v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislosti soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR.
§ 14 a násl. zákona č. 6/2002 Sb.
Orgánem, jemuž ex lege přísluší sjednocovat judikaturu obecných soudů, pokud se týče výkladu jednoduchého práva, je Nejvyšší soud (§ 14 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů), nikoliv Ústavní soud [čl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 84/94
Constitutional Court dismisses complaint as lower courts correctly applied property law principles.
III. ÚS 166/95
Constitutional Court voids lower court ruling for failing to verify evidence on service date, violating fair trial principles.
II. ÚS 182/02
Constitutional Court dismisses appeal on payment order, ruling ordinary courts properly handled evidence and procedural rights.
II. ÚS 539/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution law applies to non-agricultural land via competence dispute.
I. ÚS 585/04
Constitutional Court dismisses appeal but finds unfair trial delay violated due process rights.
II. ÚS 566/06
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for procedural error in calculating appeal deadline. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial.
I. ÚS 733/01
Constitutional Court annuls criminal verdicts for omitting evidence and violating fair trial rights under the Charter.
III. ÚS 569/03
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for violating constitutional rights due to unproven evidence exclusion.
IV. ÚS 570/03
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to ignored evidence requests and judge recusal issues.
II. ÚS 418/03
Constitutional Court quashes criminal verdicts due to insufficient reasoning on evidence evaluation violating fair trial rights.
III. ÚS 126/04
Constitutional Court dismisses appeal claiming lower courts wrongly applied restitution blocking rules regarding property transfer.
III. ÚS 303/04
Constitutional Court annuls Regional Court ruling for arbitrary procedural delay denial violating fair trial rights.
III. ÚS 677/07
Constitutional Court allows cost reimbursement when administrative court stops proceedings due to applicant's satisfaction.
Pl. ÚS 85/06
Constitutional Court dismisses appeal claiming violation of fair trial rights due to conflicting Supreme Court rulings on mortgage rights.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 20. listopadu 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. L., zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem Advokátní kanceláře Vladyka & Kubica, se sídlem Revoluční 3, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2007 sp. zn. 7 Tdo 730/2007, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2007 sp. zn. 6 To 52/2007 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. ledna 2007 sp. zn. 8 T 118/2006, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel, odsouzený pro spáchání trestného činu dle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 8 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K porušení uvedených kautel mělo dojít v jeho trestní věci jednak ve vztahu ke zjištění skutkového stavu, a to tím, že provedené důkazy nebyly dle tvrzení stěžovatele v rozporu se zásadou in dubio pro reo správně hodnoceny, resp. z nich vyvozeny závěry v jeho prospěch, přičemž v tomto ohledu nebylo nadto vyhověno důkaznímu návrhu stran výslechu svědkyně Z., jakož i nebyla dostatečně posouzena věrohodnost svědka T. Obecným soudům stěžovatel dále vytkl, že při kvalifikaci stíhaného jednání nezohlednily stran naplnění obsahu pojmu "ve větším rozsahu" skutečnost, že byl osobou drogově závislou a vnímání množství látky je pro něj naprosto odlišné. Z těchto důvodů se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, a to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje na základě své kasační pravomoci pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

a další). Tento případ svévolného hodnocení důkazů ve věci stěžovatele shledán nebyl. Skutkové závěry obecnými soudy přijaté jsou v rámci vázanosti pravidly logiky v nezbytném rozsahu řádně odůvodněny, mají kontextuální přesvědčivost, to i stran vypořádání se s (dílčími) rozpory z jednotlivých důkazů plynoucích, v tom rámci i ohledně posouzení věrohodnosti výpovědi svědka T., a nevykazují mezery. Takto se úvahy nalézacího i odvolacího soudu, reflektující dosah maximy volného hodnocení důkazů, pohybují v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislosti soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR. Totéž nutno říci i stran nevyhovění důkaznímu návrhu na výslech svědkyně Z, když nadbytečnost provedení tohoto důkazu obecné soudy adekvátně důkazní situaci vysvětlily (srov. nálezy

sp. zn. I. ÚS 733/01

,

III. ÚS 569/03

,

IV. ÚS 570/03

,

II. ÚS 418/03

).

Orgánem, jemuž ex lege přísluší sjednocovat judikaturu obecných soudů, pokud se týče výkladu jednoduchého práva, je Nejvyšší soud (§ 14 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů), nikoliv Ústavní soud [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Nejvyšší soud, zabývající se podaným dovoláním stěžovatele pod aspektem dovolacího důvodu obsaženého v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v odůvodnění svého usnesení, jímž mimořádný opravný prostředek stěžovatel odmítl, v mezích této své kompetence konstatoval, že ve vztahu k jeho námitce upínající se k množství drogy, které je již považováno za "větší rozsah", nelze činit rozdíl mezi prvokonzumentem nebo osobou již na drogách závislou. To z toho důvodu, že relevantní množství je v zákoně vyjádřeno objektivně, a tudíž musí být stejné pro všechny adresáty právní úpravy. Takto provedený výklad nevykazuje dle přesvědčení Ústavního soudu prvky svévole, tj. není excesem zakládajícím zásah do ústavních kautel (srov. nález

sp. zn. III. ÚS 126/04

). Naopak je interpretací jsoucí v souladu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy III. ÚS 303/04,

III. ÚS 677/07

), přičemž ani není v daném případě výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

).

V důsledku tohoto náhledu na obsah námitek stěžovatele Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2007

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu