Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2666/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.2666.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against criminal procedure law regarding voice sample collection.

Numero d'incarto IV.ÚS 2666/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by a defendant charged with prostitution-related crimes. The complainant argued that the police's use of voice samples under Section 88 of the Criminal Procedure Code violated her right against self-incrimination and democratic legal order. The court rejected these claims, citing European Court of Human Rights jurisprudence that voice samples are comparable to physical evidence like blood or hair, and noting that the specific provision was not applied in the contested decisions.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 88 trestního řádu; § 43 zákona č. 182/1993 Sb.; The collection of voice samples does not violate the right against self-incrimination as they are treated as objective physical evidence rather than compelled testimony.

Parole chiave

Generato dall'IA
right against self-incrimination voice sample evidence criminal procedure code constitutional complaint democratic legal order objective physical evidence prostitution charges

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 88 trestního řádu
července 2007 ČTS: ORI-35/6OOK-1-2005-Še, a o návrhu na vyslovení toho, že "právní úprava obsažená v § 88 trestního řádu porušuje princip demokratického právního státu ke kterému se Česká republika hlásí v čl.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 64 odst. 1 až 4 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 74 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 74 zákona č. 182/1993 Sb.), resp.
§ 70 zákona č. 182/1993 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Saunders v. the United Kingdom (1996)
P. G. and J. H. v. the United Kingdom

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky R. K., zastoupené JUDr. Alexejem Závadou, advokátem se sídlem Volyňská 1190/3a, 100 00 Praha 10, o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. srpna 2007 sp. zn. 43 Nt 4017/2007 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, 6. oddělení obecné kriminality, ze dne 31. července 2007 ČTS: ORI-35/6OOK-1-2005-Še, a o návrhu na vyslovení toho, že "právní úprava obsažená v § 88 trestního řádu porušuje princip demokratického právního státu ke kterému se Česká republika hlásí v čl. 1 odst. 1 Ústavy a je proto neústavní a proto ji nelze vůči stěžovatelce použít", takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Shora citovaný akcesorický návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelce, obviněné ze spáchání trestného činu kuplířství dle § 204 odst. 1 tr. zák., byla v záhlaví citovaným usnesením Policie ČR uložena pořádková pokuta ve výši 25.000,- Kč. To z důvodu, že nevyhověla výzvě k odebrání hlasového srovnávacího materiálu, když v předmětném rozhodnutí bylo k odůvodnění tohoto postupu současně krom dalšího jednak konstatováno, že jediným usvědčujícím důkazem proti ní je odposlech a záznam telefonních hovorů pořízených dle § 88 tr. řádu, a dále, že je třeba zjistit totožnost osob, které se měly dopouštět trestného činu tím, že "zjednávaly jiné k prostituci a z této kořistily". V záhlaví rovněž uvedeným usnesením, poté, co se ztotožnil s vývody v něm obsaženými, Obvodní soud pro Prahu 1 stížnost stěžovatelky směřující do usnesení policejního orgánu zamítl.

Tato rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení stěžovatelka napadla ústavní stížností s tvrzením, že jsou v rozporu s ústavními kautelami obsaženými v čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a jejím právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod). Na jejich základě je stěžovatelka dle svého náhledu nepřípustně nucena podávat svědectví proti vlastní osobě, ačkoli "ji tuto povinnost žádný zákon neukládá a dokonce ji před podáváním důkazů proti své osobě zákon chrání". V té souvislosti rovněž pro blíže rozvedené výhrady stěžovatelka tvrdila, že ustanovení § 88 tr. řádu je v rozporu s ústavním pořádkem. V důsledku uvedeného se domáhala odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí a posléze i jejich zrušení a vyslovení výroku (o protiústavnosti § 88 tr. řádu) formulovaného v záhlaví.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Stejně postupuje, shledá-li u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 důvody k odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. c), d), tj. jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným nebo o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c), d) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Jak se z judikatury Evropského soudu pro lidská práva podává, porušení zásady zákazu donucování k sebeobvinění není založeno stran získání hlasového materiálu potud, že "hlasové vzorky, které neobsahovaly žádné sebeobviňující výroky, mohou být považovány za podobné s krevními, vlasovými nebo jinými tělesnými či objektivními vzorky používanými v soudním lékařství, na něž se právo nepřispívat k obvinění proti sobě nevztahuje (viz Saunders proti Spojenému království, 1996)" (P. G. a J. H. proti Spojenému království, in: Soudní judikatura, Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 2/202, s. 76 a násl., resp. s. 85). Tento závěr se promítá přiměřeně i do nepřiznání ústavněprávní relevance vývodům stěžovatelky v předmětné věci. Napadená rozhodnutí jsou dle názoru Ústavního soudu v nezbytném rozsahu přezkoumatelným způsobem odůvodněna, stran námitky stěžovatelky nezakládají nepřípustné ústavněprávní konsekvence a v tom rámci z hlediska ústavně zaručených základních lidských práv obstojí [čl. 37 odst. 1, čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech], pročež na obsah jejich odůvodnění postačí odkázat.

Ustanovení § 88 tr. řádu nebylo v rozhodovacích důvodech napadených usnesení aplikováno, z čehož plyne, že stěžovatelka evidentně není osobou oprávněnou k podání návrhu na jeho zrušení (srov. § 74 zákona č. 182/1993 Sb.), resp. ve vztahu k petitu návrhu nutno říci, že k vyslovení výroku stěžovatelkou požadovaného - že tuto právní úpravu vůči ní nelze použít - není Ústavní soud příslušný (srov. § 70 téhož zákona).

Vzhledem k uvedenému bylo tudíž o návrhu stěžovatelky rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. c), resp. d), odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Návrh na odklad vykonatelnosti napadených usnesení se takto pro neprodlené rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti stal bezpředmětným.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2007

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu