Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2210/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.2210.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to lack of exhaustion of legal remedies.

Numero d'incarto II.ÚS 2210/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a criminal defendant against a prosecutor's decision to dismiss a request for expert testimony. The defendant argued that the prosecutor's determination that further expert analysis was unnecessary violated his fundamental rights and the principle of equality of arms. The court ruled that the complaint was inadmissible because the defendant had not exhausted all available legal remedies, specifically the right to raise objections during the main trial phase where evidence is formally evaluated.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The principle of subsidiarity requires that constitutional complaints be rejected if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
principle of subsidiarity exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility criminal procedure rights prosecutor's discretion fundamental rights protection legal remedies hierarchy

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti M. S., zastoupeného JUDr. Richardem Malečkem, advokátem, se sídlem Pakoměřická 5, Praha, směřující proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. června 2007, sp. zn. KZV 145/95, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. srpna 2007 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. června 2007, sp. zn. KZV 145/95, jímž bylo zrušeno opatření policejního orgánu ze dne 1. března 2007, ČTS: PPR-3/KPV-HK-2002, kterým byl přibrán znalecký ústav k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika a k přezkoumání znaleckého posudku zpracovaného znalcem. Stěžovatel tvrdí, že tím byla porušena jeho základní práva zajištěná v čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti konkrétně uvádí, že je trestně stíhán pro trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákona, a trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 a 4 trestního zákona. Obžaloba, podaná v této věci, byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 5 T 56/2005, vrácena státnímu zástupci k došetření, a to mimo jiné pro nezbytnost doplnění dokazování o komplexní znalecké posouzení ekonomického stavu předmětných společností od určitého momentu. Stížnost státního zástupce byla zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. července 2006, č. j. 12 To 29/2006-4535. S ohledem na to rozhodl policejní orgán opatřením ze dne 1. března 2007 o přibrání znaleckého ústavu. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 5 Tz 4/2007, bylo ke stížnosti pro porušení zákona vysloveno, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. července 2006, sp. zn. 12 To 29/2006, byl ve prospěch obviněných porušen zákon mimo jiné tím, že soudem požadované znalecké zkoumání jde nad rámec potřebného dokazování ohledně vytýkaných skutků. V důsledku tohoto rozsudku pak státní zástupce zrušil opatření policejního orgánu o přibrání znaleckého ústavu usnesením, které je ústavní stížností napadáno. Stěžovatel poukazuje na své námitky ke stížnosti pro porušení zákona, a na právní názor obsažený v nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 15/01

(in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 24. N. 164. str. 201 - č. 424/2001 Sb.), a dovolává se principu rovnosti zbraní a povinnosti dostatečného zjištění skutkového stavu, tak, jak vyplývá z § 2 odst. 5 trestního řádu, a z nějž na rozdíl od státního zástupce vyšly obecné soudy prvého a druhého stupně.

Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti zastává názor, že prostor pro uplatňování základních procesních práv se nachází především v řízení před soudem prvého stupně. To platí i pro trestní proces, kdy sice obviněný disponuje v přípravném řízení na úrovni podústavního práva určitými právy, avšak pokud jejich porušení nepředstavuje současně i zásah do jiného ústavně zaručeného práva nebo svobody (jako např. osobní svobody), tak takové porušení práv obviněného zásadně nepředstavuje porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. K tomu je nutné připomenout, že jedním ze základních principů ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ta vyplývá z principu, podle nějž jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku a nikoliv pouze pod ochranou Ústavního soudu (čl. 4 Ústavy České republiky), a proto je především úkolem obecných soudů řešit případná porušení práv a svobod, a to i ústavněprávní povahy.

Princip subsidiarity má svůj odraz především v § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), podle nějž je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Formálně i materiálně musí před podáním ústavní stížnosti dojít k uplatnění všech procesních prostředků, které vedou k ochraně základního práva nebo svobody v jejich materiálním pojetí.

V posuzovaném případě se jedná o situaci, kdy orgán veřejné žaloby projevil svůj názor ohledně dostatečnosti vyšetřování pro postavení stěžovatele před soud tím, že další znalecké dokazování označily za nadbytečné. Ještě tedy ani nenastala fáze hlavního líčení, v němž má veřejná žaloba tvrdit spáchání trestného činu stěžovatelem a k prokázání tohoto tvrzení navrhovat důkazy, a v němž má stěžovatel právo se k navrhovaným důkazům vyjadřovat, vznášet k nim námitky, a konečně i navrhovat provedení vlastních důkazů. Dokazování vedoucí k meritornímu rozhodnutí totiž provádí soud. Stěžovateli tedy v nynější situaci zůstávají pro soudní fázi trestního řízení zachovány veškeré námitky vůči závěrům znalce, který z iniciativy veřejné žaloby provedl odborné zkoumání, a zůstává mu zachována i možnost iniciovat další znalecké zkoumání, resp. jinak procesně využít danou situaci. Z toho tedy plyne, že námitky stěžovatele jsou v posuzovaném případě předčasné a tudíž nepřípustné.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítnul pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2007

JUDr. Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj