Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 797/06 ECLI:CZ:US:2007:4.US.797.06.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding court-appointed executor's right to fees upon execution dismissal.

Numero d'incarto IV.ÚS 797/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a court-appointed executor against lower court rulings awarding him no fees after an execution was halted due to the debtor's lack of assets. The applicant argued that the courts violated his independence and professional status by denying him remuneration, treating his work as purely public service rather than a business activity. The court ruled that the lower courts correctly applied the law, noting that the executor bears inherent business risks and that the statutory framework for awarding fees is constitutionally sound.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitution: The Constitutional Court does not review the substantive correctness of civil court decisions but only their compliance with constitutional rights; therefore, denying fees to a court-appointed executor based on statutory provisions regarding business risk and lack of fault does not violate Articles 11 and 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms.

Parole chiave

Generato dall'IA
court-appointed executor execution fees business risk constitutional complaint independence of office execution halted remuneration denial

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 83 Ústavy ČR
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí, opatření a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
§ 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
Z ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád"), vyplývá, že dojde-li k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele JUDr. Milana Usnula, soudního exekutora, se sídlem Bryksova 763/46, Praha 9, právně zastoupeného advokátem Mgr. et. Mgr. Václavem Sládkem, Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2006, č.j. 9 Co 831/2005-30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

I. Ústavnímu soudu byl dne 15. 12. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů.

Výše uvedenými usneseními mělo dojít k zásahu do základních práv stěžovatele, jež jsou mu garantovány čl. 4 odst. 1, čl. 11, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Stěžovatel byl Okresním soudem v Litoměřicích jako soudní exekutor pověřen provedením exekuce pro vykonatelnou pohledávku 18.880,- Kč s příslušenstvím. Z důvodu, že povinný nemá žádný exekučně postižitelný majetek, okresní soud předmětnou exekuci usnesením ze dne 29. 6. 2005, č.j. Nc 3835/2003-15, zastavil a rozhodl, že z exekuce oprávněný je povinen zaplatit stěžovateli náklady exekuce ve výši 5.690,60,- Kč. K odvolání oprávněného změnil krajský soud usnesení okresního soudu ve výroku o náhradě nákladů exekuce tak, že povinnost uhradit stěžovateli náklady exekuce uložil povinnému. Z ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád"), vyplývá, že dojde-li k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce. Dle názoru stěžovatele však z tohoto nelze vyvodit, že by měl soud rozhodovat o nákladech exekuce podle úspěchu ve věci či podle kritéria procesního zavinění. Obecné soudy nezohlednily charakter činnosti vykonávané soudním exekutorem a zasáhly do jeho nezávislosti a nestrannosti, neboť mu odepřely nárok na úplatu. Na soudní exekutory je delegována část soudní pravomoci a při výkonu exekuce mají postavení veřejného činitele. Soudní exekutor nemá možnost pověření k provedení exekuce nepřijmout či odmítnout, a to přesto, že soudní exekutor je podnikatelem. Pokud jde o podnikatelské riziko soudního exekutora, stěžovatel uvádí, že činnost je vykonávána za úplatu, kterou představuje odměna za úspěšné provedení exekuce. Stejně jako je ze zákona omezena rozhodovací možnost soudního exekutora ohledně provádění té které konkrétní exekuce, je omezena též míra jeho podnikatelského rizika minimální částkou 3.000,-Kč. V případě zastavení exekuce je exekutor fakticky nucen vynakládat své vlastní prostředky na úhradu hotových výdajů a režie exekutorského úřadu. Náklady na výkon státní moci jsou tak přenášeny z jejího "objednatele" (oprávněného) na jejího vykonavatele.

III. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí, opatření a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Ústavní soud totiž není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

K námitkám stěžovatele Ústavní soud konstatuje, že se k nim vyjádřil již ve svém stanovisku ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, v němž mimo jiné uvedl, že "Není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému.". Exekutor je na výsledku exekuce materiálně zainteresován a i při provádění exekuce prostřednictvím soudního exekutora jsou zásadní rozhodnutí týkající se exekučního řízení ponechána na nestranném, nezávislém a na výsledku exekuce hmotně nezúčastněném soudu.

Soudní exekutor vystupuje při výkonu své činnosti v postavení podnikatele a je tak zcela přirozené, že je podroben určité míře podnikatelského rizika. Toto riziko nelze bezdůvodně přenášet na osobu oprávněnou (k tomu srov. též nález Ústavního soudu ze dne 31.8.2004,

sp. zn. II. ÚS 150/04

).

K námitce o "veřejnoprávní" povaze postavení exekutora při výkonu exekuční činnosti, jakož i k důsledkům rozhodnutí o nákladech exekuce pro faktickou nezávislost exekutorů v řízení, odkazuje Ústavní soud stěžovatele opět na svoji stávající judikaturu (zejména na rozhodnutí ve věci

sp. zn. III. ÚS 118/05

,

III. ÚS 158/05

,

II. ÚS 294/05

,

III. ÚS 613/05

). Za ústavně konformní pak považuje Ústavní soud interpretaci ustanovení § 87 až § 89 exekučního řádu o náhradě nákladů exekuce ve vazbě na obecnou úpravu nákladů řízení o výkon rozhodnutí, jmenovitě vyjádřenou v ustanoveních § 270 a § 271 o.s.ř.).

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2007

Miloslav Výborný

předseda senátu