Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to use mandatory legal representation and improper subject matter.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's request for financial compensation and a declaration of unlawful official conduct without a merits review. The applicant repeatedly filed complaints directly without a lawyer, ignoring prior court warnings that legal representation is mandatory under the relevant statute. The court rejected the petition because the applicant failed to comply with formal requirements and the court lacked jurisdiction over the specific claims made.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 30 odst. 1; § 43 odst. 1 písm. a) a d): The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if the applicant fails to use mandatory legal representation or if the court lacks jurisdiction over the subject matter of the complaint.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti I. M., advokátem nezastoupeného, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 21. 8. 2007 obdržel Ústavní soud podání označená jako "Žaloba na nesprávný úřední postup - nezákonné odmítnutí zaevidovat podání", a "Žaloba na nesprávný úřední postup - vyřizování stížností". Stěžovatel v nich uvádí, že v březnu 2006 mu Okresní soud v Ostravě "...odmítal zaevidovávat podání..." a že arogantně vyřizoval jeho stížnosti a nereagoval na výzvy, aby dodržoval zákony. Navrhuje, aby Ústavní soudu kromě uložení povinnosti nahradit náklady řízení v nespecifikované výši zavázal Okresní soud v Ostravě a Ministerstvo spravedlnosti stěžovatele finančně odškodnit, a to každý částkou 500.000.000 Kč, Okresní soud v Ostravě navíc za postup při vyřizování stížností ještě částkou 60.000.000 Kč.
Soudce zpravodaj, tak jako v jiných případech, se nejprve zabýval návrhem z hlediska jeho formálních náležitostí, které na něj klade zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že podmínky k tomu, aby se vůbec mohl Ústavní soud zabývat návrhem meritorně, zde splněny nejsou.
Stěžovatel podal v minulosti k Ústavnímu soudu již několik desítek návrhů, o kterých zde byla a jsou vedena příslušná řízení. Na Ústavní soud se zásadně obrací sám, nikoliv prostřednictvím advokáta, jak bezpodmínečně vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Nejinak je tomu i v posuzovaném případě. V rámci předchozích řízení byl přitom stěžovatel opakovaně poučován o náležitostech návrhu, zejména pak o povinnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, jakož i o následcích nesplnění těchto výzev. Výzvy k odstranění vad ovšem ignoroval (z mnoha případů např. věc
sp. zn. III. ÚS 331/05
,
III. ÚS 557/05
,
III. ÚS 502/06
,
IV. ÚS 660/06
,
IV. ÚS 714/06
,
IV. ÚS 785/06
, z poslední doby např.
sp. zn. I. ÚS 328/07
, či
III. ÚS 1266/07
).
V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti soudce zpravodaj návrh za přiměřeného užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Na závěr soudce zpravodaj doplňuje, že vzhledem k nedostatkům shora popsaným ponechal stranou pozornosti vady další, které taktéž věcnému přezkumu brání; zejména jde o to, že k projednání návrhu, jak jej stěžovatel zformuloval, není Ústavní soud vůbec příslušný [srov. § 43 odst. 1 písm. d), resp. § 82 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2007
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj