Constitutional Court dismisses appeal on arrest warrant and invalidation request due to procedural inadmissibility.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint and the request to invalidate Section 7 of Act No. 253/2006 Coll. The applicant argued that the European Arrest Warrant violated fundamental rights and was issued unconstitutionally shortly after the new law took effect. The Court ruled the complaint procedurally inadmissible because the applicant could still exercise all defense rights during the ongoing extradition proceedings under Criminal Procedure Code provisions.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 387, § 388, § 405 odst. 6 věta první TrŘ; § 306a TrŘ; The constitutional complaint is inadmissible if the applicant retains the opportunity to exercise all procedural rights and defend their interests during the extradition proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem, se sídlem v Hořovicích, Husovo nám. 65/2, proti Evropskému zatýkacímu rozkazu ze dne 22. 8. 2006, vydanému Okresním soudem v Táboře ve věci sp. zn. 1 T 4/2003, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - Okresnímu soudu v Táboře v téže věci, a o návrhu na zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb., takto :
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb. se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného Evropského zatýkacího rozkazu, kterým měl být předán z Irska do České republiky pro účely trestního stíhání. Dále navrhl, aby Okresnímu soudu v Táboře bylo zakázáno "pokračovat v porušování práva a svobody stěžovatele" a navrhl i zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb., pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1, 2, čl. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Stěžovatel, který se již delší dobu zdržuje v Irsku, v ústavní stížnosti zejména uvedl, že u Okresního soudu v Táboře bylo proti němu vedeno trestní stíhání. Dne 22. 8. 2006 vydal soud evropský zatýkací rozkaz, na jehož základě byl zadržen irskými orgány a následně propuštěn na kauci. V současné době prý probíhá v Irské republice jeho vydávací řízení. Stěžovatel považuje postup českých i irských orgánů ve věci evropského zatýkacího rozkazu za porušení svých základních práv, což obsáhle odůvodňuje. Za neústavní považuje stěžovatel i samotné vydání Evropského zatýkacího rozkazu, mj. proto, že v jeho případě byl vydán krátce po účinnosti zákona č. 253/2006 Sb., kterým se měnil zákon č. 539/2004 Sb., což je prý účelové.
Ústavní soud jako vždy nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"), které by umožnily jeho následné věcné projednání. V tomto směru nelze pominout významný dosah dikce ustanovení § 387, resp. § 388 trestního řádu (dále jen "TrŘ") ve spojení s § 405 odst. 6 věta první TrŘ, která se vztahují na předání osoby na základě Evropského zatýkacího rozkazu z jiného členského státu Evropské unie do České republiky, a dále ustanovení § 306a TrŘ. Se zřetelem na jejich obsah se stěžovateli otevírá možnost realizovat veškerá svá procesní práva, jak jsou uvedena v odst. 1 ustanovení § 306a TrŘ, tzn. za dodržení podmínek, plynoucích z práva na spravedlivý proces, uskutečnit svou obhajobu v rozsahu uplatnění všech procesních práv, ohledně jichž to povaha geneze jeho trestní věci dovoluje. Stěžovatel má tedy stále možnost chránit si svá práva a uvádět vše, co slouží k jeho obhajobě, tzn. i námitky, obsažené v ústavní stížnosti.
Pozice citovaných ustanovení svědčí pro nepřípustnost ústavní stížnosti. Samotný napadený Evropský zatýkací rozkaz je individuálním právním aktem a má povahu jedné z podmínek, tvořících předpoklad pro konečný úsudek a realizaci výsostné jurisdikce kompetentních orgánů Irské republiky o vydání či nevydání stěžovatele do České republiky.
Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb. lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh.
Za tohoto stavu byla ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb., bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2007
Vojen Güttler
předseda senátu