Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unequal enforcement rule interpretation as previously rejected arguments.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Pragner s.r.o. against lower court rulings and a request to repeal Article 36(4) of the Enforcement Rules Act. The applicant argued that inconsistent judicial interpretation of the enforcement rule violated her right to a fair trial and equality before the law. The court rejected these claims because the applicant had previously filed substantively identical complaints that were already decided, rendering this new submission legally unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints based on arguments previously rejected in identical cases are inadmissible due to their lack of novelty and failure to demonstrate a violation of fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti společnosti Pragner s. r. o., se sídlem Pod Lesem 2147/26, 143 00 Praha 4, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem, se sídlem Janáčkovo nábř. 51/39, 150 00 Praha 5, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. dubna 2007, č. j. 20 Cdo 2156/2006-39, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2005, č. j. 9 Co 2080/2005-22, a proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 7. července 2005, č. j. 29 Nc 487/2005-9, spojené s návrhem na zrušení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno její základní právo na soudní a jinou právní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále stěžovatelka tvrdí porušení zásady rovnosti v právech vyplývající z čl. 1 Listiny a porušení zásad vyplývajících z čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že v důsledku nejednotnosti rozhodovací praxe obecných soudů v otázce výkladu § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, došlo k diskriminaci stěžovatelky ve srovnání s ostatními subjekty nacházejícími se ve stejné nebo srovnatelné situaci. Stěžovatelka považuje výklad citovaných ustanovení soudy v jejím případě za nepřípustně rozšiřující. Dovozuje, že jí na základě takového výkladu byly uloženy povinnosti nad rámec stanovený právním předpisem. Nesprávné právní posouzení potom dle názoru stěžovatelky vedlo k tomu, že se nemohla účinně domáhat svých práv před soudem a bylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces. Dále stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že její argumentace uplatněná v dovolání neobsahovala otázku zásadního právního významu.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka v minulosti podala několik obsahově srovnatelných ústavních stížností, ve kterých byla použita prakticky totožná argumentace. Ústavní soud se touto argumentací zabýval a jeho závěry jsou podrobně rozvedeny např. v rozhodnutí ve věci
sp. zn. II. ÚS 688/06
, dále
sp. zn. IV. ÚS 728/06
a
sp. zn. IV. ÚS 83/07
. Vzhledem k tomu, že posuzovaná ústavní stížnost nepřináší z tohoto hlediska nic nového, je možno na výše citovaná rozhodnutí odkázat, neboť plně dopadají i na nyní projednávaný případ.
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv, Ústavní soud ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti nelze pak stěžovatelku považovat za osobu oprávněnou k návrhu na zrušení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. [§ 43 odst. 2 písm. b), § 64 odst. 1 písm. e) a § 74 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2007
Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu