Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible due to procedural time limits and improper appeal grounds.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against lower court rulings in a criminal case. The applicant argued that evidence was incorrectly evaluated, violating fair trial rights, but the Supreme Court had already dismissed the appeal on procedural grounds. The Court found the complaint inadmissible because the time limit for filing was not met and the appeal grounds were legally incorrect.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if filed after the statutory time limit or if the applicant fails to demonstrate that the lower court's decision violates constitutional rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 28. června 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky Z. V., zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem Pardubice Semtín, budova P9, č. p. 81, 533 54 Pardubice-Rybitví, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2007 sp. zn. 6 Tdo 76/2007, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 8. června 2006 č. j. 13 To 194/2006-288 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. února 2006 č. j. 1 T 98/2005-230, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v její trestní věci. To s blíže odůvodněným tvrzením, že v řízení před nalézacím, jakož posléze i odvolacím soudem byly nesprávně hodnoceny provedené důkazy. V rámci této argumentace předestřela svou vlastní skutkovou verzi, jejímž pohledem měly být hodnoceny, pročež poukázala na zásadu in dubio pro reo a takto (implicite) na dotčení v ústavně zaručeném právu na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod). Aniž by vznesla jakékoliv výhrady vůči rozhodovacím důvodům stěžovaného usnesení Nejvyššího soudu, domáhala se následně, aby Ústavní soud shora označená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud odmítl dovolání stěžovatelky jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu [265i odst. 1 písm. b) tr. řádu], přičemž svůj závěr podložil tím, že námitky stran odlišného hodnocení ve věci provedených důkazů pod (toliko formálně označený) dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.
Tento Nejvyšším soudem prezentovaný náhled na dosah dovolacího důvodu zakotveného v citovaném ustanovení odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, jenž byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž dovolací soud v napadeném usnesení příkladmo poukázal; extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku obecných soudů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech
sp. zn. III. ÚS 84/94
,
III. ÚS 166/95
,
II. ÚS 182/02
,
II. ÚS 539/02
,
I. ÚS 585/04
,
II. ÚS 566/06
a další) ze strany stěžovatelky přitom tvrzen nebyl (srov. kupř. nálezy
sp. zn. I. ÚS 55/04
,
II. ÚS 193/04
,
IV. ÚS 216/04
,
I. ÚS 670/05
,
II. ÚS 29/06
). Z tohoto důvodu její (kasační) návrh ve vztahu k předmětnému usnesení Nejvyššího soudu byl shledán zjevně neopodstatněným.
Ohledně návrhu na zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 8. června 2006 č. j. 13 To 194/2006-288 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. února 2006 č. j. 1 T 98/2005-230 promítá se potom následně popsaná procesní situace v tom, že pro aplikaci výjimky uvedené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z pohledu založení počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí stěžovatelkou podaného dovolání nedošlo z důvodu kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval. Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Na základě těchto důvodů bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2007
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu