Constitutional Court dismisses appeal as time-barred and claims clearly unfounded regarding fair trial violations.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint against a murder conviction, finding the appeal time-barred and the procedural claims unfounded. The applicant alleged violations of fair trial rights, including lack of witness notification and improper evidence evaluation, but the Supreme Court had already addressed these within the scope of the appeal reason. The Court ruled the complaint inadmissible because it was filed after the statutory deadline for exhausting legal remedies.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw on the Constitutional Court § 43; Constitutional complaints must be filed within the statutory period after exhausting legal remedies, and claims clearly unfounded are rejected without examination.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky M. B., zastoupené Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 6, 301 00 Plzeň, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2006 sp. zn. 8 Tdo 1418/2006, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. července 2006 sp. zn. 8 To 64/2006 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 3 T 4/2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 3 T 4/2005 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. července 2006 sp. zn. 8 To 64/2006 byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., pročež byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání deseti let a pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s dozorem.
Označené usnesení odvolacího soudu napadla, opíraje jej o (tvrzený) dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. listopadu 2006 sp. zn. 8 Tdo 1418/2006, vycházeje ze závěru, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu [§ 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu], odmítl. V rámci posouzení obsahu mimořádného opravného prostředku stěžovatelky se zřetelem k formálně označenému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud rovněž učinil předmětem svých úvah námitky založené na tvrzení o vadách v procesním poučení svědka, rozsahu dokazování, jakož i hodnocení provedených důkazů. To v mezích, zda jsou způsobilé založit relevantní zásah do zásad spravedlivého procesu ve smyslu výsledného právního posouzení věci.
Uvedená rozhodnutí obecných soudů stěžovatelka napadla ústavní stížností, přičemž s poukazem na blíže rozvedené výhrady upínající se ke zjišťování skutkového stavu tvrdila, že v její trestní věci došlo k pochybením v realizaci důkazního procesu, jejichž následkem bylo nesprávné zjištění skutkového děje. S odkazem na porušení svých ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Napadené usnesení Nejvyššího soudu je odůvodněno způsobem ústavně souladným. Námitky stěžovatelky zpochybňující řádnou realizaci důkazního procesu Nejvyšší soud posuzoval, takto i ve shodě s judikaturou Ústavního soudu, z pohledu označeného dovolacího důvodu, resp. úsudku o jeho obsahovém naplnění pouze v tom omezeném rámci, zda případně nezakládají extrémní (protiústavní) exces promítající se následně, tedy (pouze) zprostředkovaně do vyvozených právních závěrů (srov. kupř. nálezy
sp. zn. I. ÚS 55/04
,
II. ÚS 193/04
,
IV. ÚS 216/04
,
I. ÚS 670/05
,
II. ÚS 29/06
); uvedené konsekvence tvrzených skutkových vad však v daném případě neshledal. Podrobně se vyjádřil i k namítané absenci procesního poučení svědka (str. 4 usnesení). Proto Ústavní soud posoudil v této části návrh stěžovatelky jako zjevně neopodstatněný.
Pokud tato kasačním návrhem napadla rovněž usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. července 2006 sp. zn. 8 To 64/2006 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 3 T 4/2005, v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené, neboť stěžovatelkou podané dovolání nebylo s ohledem na shora uvedené posledním procesním prostředkem, který zákon k ochraně jejího práva poskytoval [§ 72 odst. 3, odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Na základě těchto důvodů bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu