Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 354/06 ECLI:CZ:US:2007:1.US.354.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming indictment lacked essential elements under Criminal Procedure Code.

Numero d'incarto I.ÚS 354/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the appellant against the regional and supreme court judgments regarding his robbery conviction. The appellant argued that the indictment failed to meet statutory requirements under the Criminal Procedure Code and violated Article 6 of the ECHR by not detailing the subjective intent of the crime. The court dismissed the appeal as clearly unfounded, noting the appellant had already exhausted other remedies and that the alleged defects were merely stylistic rather than substantive.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu; § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb.; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if the applicant failed to utilize available legal remedies or if the alleged defects in the indictment are merely stylistic rather than substantive.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal indictment essential elements Criminal Procedure Code ECHR Article 6 violation exhaustion of remedies

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
§ 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním
Stěžovatel uvádí, že sdělení obvinění musí splňovat náležitosti podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád").
čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Připomíná, že podle čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Bouzkem, advokátem, se sídlem Tylova 4, 370 01 České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2005, č. j. 1 T 4/2005-1346, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 10 To 110/2005, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 6. 2006, stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soudu") ze dne 24. 6. 2005, č. j. 1 T 4/2005-1346 (dále jen "rozsudek krajského soudu") a rozsudek Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 10 To 110/2005 (dále jen "rozsudek vrchního soudu"), kterými byl shledán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon") ve spolupachatelství.

Stěžovatel uvádí, že sdělení obvinění musí splňovat náležitosti podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád"). Pokud podstatné náležitosti chybí, nejde o zákonné sdělení obvinění a veškeré následně provedené úkony jsou procesně neúčinné. Připomíná, že podle čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu. Obviněný musí na základě sdělení obvinění disponovat dostatečnými informacemi, aby mohl připravit svoji obhajobu.

V posuzované věci usnesení o zahájení trestního stíhání dle jeho přesvědčení trpí nedostatečným vyjádřením objektivní i subjektivní stránky trestného činu, neboť se v něm hovoří o tom, že obvinění "pod pohrůžkou násilí... ohrožovali J. B., kdy následně odcizili...". Jedná se tedy o popis jednak trestného činu násilí proti skupině obyvatel, jednak trestného činu krádeže a není zřejmý úmysl pachatele použít pohrůžky násilí právě proto, aby se zmocnil cizí věci.

Vzhledem k uvedenému má stěžovatel za to, že došlo k porušení citovaného čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy a navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

II. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.

Krajský soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích uvedlo, že ústavní stížnost považuje za bezpředmětnou.

Vrchní soud uvedl, že setrvává na stanovisku, které vyjádřil ve svém rozhodnutí.

Vrchní státní zastupitelství v Praze se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo.

Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržená vyjádření stěžovateli k replice, neboť neobsahovala žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci.

III. Pro posouzení, zda v daném případě došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, si Ústavní soud vyžádal od krajského soudu předmětný spis sp. zn. 1 T 4/2005. Po jeho prostudování a po uvážení vznesených námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Proti rozhodnutí o zahájení trestního stíhání je přípustná stížnost a proti rozhodnutí o ní je dále přípustná stížnost ústavní (byť vyhovění takovéto ústavní stížnosti připadá v úvahu pouze v případě naprostého nedostatku odůvodnění - srovnej nález Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 511/02

). Jak vyplývá z vyžádaného spisového materiálu, stěžovatel takovéto prostředky nevyužil. Stěží proto může nekorektnost zahájení trestního stíhání namítat nyní. Ústavní soud též poznamenává, že důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení a úkolem Ústavního soudu není nahrazovat činnost orgánů činných v trestním řízení a obecných soudů vlastním hodnocením zákonných náležitostí záznamu o sdělení obvinění. Stěžovatel nadto spatřuje nezákonnost sdělení obvinění v podstatě pouze ve stylistických pochybeních při jeho odůvodnění.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2007

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu