Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 240/06 ECLI:CZ:US:2007:1.US.240.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint against bankruptcy proceedings as clearly unfounded regarding property rights.

Numero d'incarto I.ÚS 240/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the Constitutional Complaint filed by a municipal corporation against lower court rulings excluding its assets from bankruptcy proceedings. The applicant argued that the courts violated his property rights and the autonomy of local self-governance by allowing the bankruptcy administrator to seize assets without specific statutory authorization. The Court dismissed the complaint as clearly unfounded, citing identical prior decisions that established the legal status of such organizations and the application of bankruptcy principles.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court rejects a complaint as clearly unfounded when the applicant fails to demonstrate a violation of constitutionally guaranteed fundamental rights or freedoms.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Complaint Bankruptcy Proceedings Property Rights Local Self-Governance Clearly Unfounded Municipal Corporation Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
I. ÚS 462/05
Constitutional Court dismisses regional authority's appeal regarding property rights and enforcement exclusion. The court rejects claims that ownership is the sole factor in excluding assets from execution. The decision establishes that creditors can enforce claims against assets managed by public organizations. The court rules that the regional authority's property rights are not absolute and can be restricted by legal obligations. The decision clarifies that the state can intervene in local authorities' financial management through established legal mechanisms. The court emphasizes that property rights must be balanced against the need to satisfy valid debts. The ruling confirms that creditors have the right to pursue enforcement against managed assets. The decision upholds the principle that public organizations bear responsibility for their obligations. The court concludes that the lower courts correctly applied the law in this matter. The appeal is dismissed as the constitutional complaint is clearly unfounded.
IV. ÚS 455/05
Constitutional Court dismisses complaint regarding expropriation of assets from a health facility's property rights.
III. ÚS 333/05
Constitutional Court dismisses complaint against execution of assets transferred to a public organization. The court rules that ownership limits do not block creditor claims. The decision upholds the validity of execution against transferred assets.
III. ÚS 593/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding seizure of property of a public-law entity. The Court rules that the entity lacks full property ownership rights. The Court rejects the claim that creditors cannot seize the entity's assets.
IV. ÚS 547/05
Constitutional Court dismisses complaint over execution against third-party property due to state debt liability.
II. ÚS 238/06
Constitutional Court dismissed constitutional complaint against bankruptcy rulings regarding property rights.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 18, Plzeň, zast. JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem, sídlem Kamenická 1, Plzeň, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2.2.2006, č.j. 15 Cmo 201/2005-98, a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13.7.2005, č.j. 39 Cm 43/2004-71, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a JUDr. Jana Špeliny, správce konkurzní podstaty úpadce Nemocnice Planá u Mariánských Lázní, příspěvková organizace, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedené rozsudky obecných soudů, a to rozsudek Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") a rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud"), jimiž bylo rozhodováno o jeho žalobě na vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce, a domáhal se jejich zrušení. Stížnost po formální stránce splňuje i další náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V návrhu na zahájení řízení uvedl, že napadeným rozsudkem krajského soudu byla zamítnuta žaloba o vyloučení nemovitostí, soud II. stupně pak tento rozsudek k odvolání stěžovatele potvrdil. Stěžovatel upozorňuje, že základní otázkou pro posouzení oprávněnosti žaloby bylo, zda stěžovatelovo nesporné vlastnické právo k nemovitostem je právem, které brání tomu, aby tyto nemovitosti byly zapsány do soupisu konkursní podstaty úpadce, který je příspěvkovou organizací stěžovatele. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva, a to uvedená v čl. 11 odst. 1, čl. 11 odst. 4 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 90, čl. 101 odst. 3 a čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), a to zásahem do vlastnictví stěžovatele, který bude mít pravděpodobně za následek nejen omezení dispozičních práv k předmětu vlastnictví, ale i ztrátu samotného vlastnictví, a zásahem do ústavně zaručeného práva samosprávného celku mít vlastní majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu s tím, že stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem. Soudy - podle jeho přesvědčení - postupovaly tak i navzdory tomu, že neexistuje právní předpis, který by upravoval možnost příspěvkových organizací samosprávných celků odpovídat za své závazky majetkem zřizovatele.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel zároveň s ní podal dovolání. Z tohoto důvodu Ústavní soud usnesením ze dne 10.5.2006, č.j.

I.ÚS 240/06-10

, řízení přerušil. Poté, co Nejvyšší soud usnesením ze dne 19.1é.2006, č.j. 29 Cdo 999/2006-120, dovolání - jako nepřípustné - odmítl, pokračoval Ústavní soud v řízení.

Relevantní znění příslušných článků Listiny a Ústavy, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující:

Čl. 4 odst. 1 Listiny:

Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Čl. 11 odst. 1 Listiny:

Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

Čl. 11 odst. 4 Listiny:

Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

Čl. 90 Ústavy:

Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.

Čl. 101 odst. 3 Ústavy:

Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu.

Čl. 101 odst. 4 Ústavy:

Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z předložených listinných podkladů Ústavní soud zjistil, že posuzovaná věc je skutkově i právně totožná s dalšími věcmi vedenými u Ústavního soudu (srov. sp.zn.

I. ÚS 462/05

, sp.zn.

IV. ÚS 455/05

, sp.zn. III 333/05, sp.zn. III. 593/05, sp.zn.

IV. ÚS 547/05

, sp.zn.

II. ÚS 238/06

aj.); formulace textu ústavní stížnosti v této věci je téměř doslovně shodná s předešlými návrhy. Z tohoto důvodu Ústavní soud odkazuje na obsah odůvodnění usnesení ve věci sp.zn.

I. ÚS 462/05

, v němž je vysvětlen majetkový status příspěvkové organizace a jejího zřizovatele, jakož i na usnesení sp.zn.

II. ÚS 238/06

(nepřesně označeném v usnesení Nejvyššího soudu č.j. 29 Odo 999/2006-121), objasňující aplikace shodných principů v exekučním řízení a v konkursu. K těmto závěrům nemá Ústavní soudu další doplnění (totéž platí ohledně návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí).

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2007

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu