Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 727/06 ECLI:CZ:US:2007:2.US.727.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against district court ruling excluding separate proceedings as procedural order not violating rights.

Numero d'incarto II.ÚS 727/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the plaintiff against a district court order excluding separate proceedings for two claims. The plaintiff argued this procedural exclusion violated their right to a fair trial and property rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court held that such procedural orders are not merit decisions and cannot violate fundamental rights unless they deny access to a court or cause unjustified delays.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: Procedural orders determining the course of proceedings do not constitute merit decisions capable of violating fundamental rights and are therefore inadmissible as subjects of constitutional review.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility procedural order exclusion merit decision requirement fair trial rights access to court separate proceedings procedural posture

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
2 o.s.ř., neboť obě uvedené věci nelze posuzovat samostatně, čímž mu bylo odňato jeho právo na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek dle čl.
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem Moravská Třebová, Cihlářova 4, proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 9. 2006, č. j. 12 C 147/2006-10, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 11. 2006, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního soudu ve Znojmě, jímž bylo ve věci žalobce (stěžovatele) proti žalovaným 1. R. O., 2. České republice - Ministerstvu financí ČR, o 19.999,-Kč s příslušenstvím, rozhodnuto o vyloučení věci stěžovatele proti žalované České republice - Ministerstvu financí, o náhradu škody ve výši 19.999,-Kč s příslušenstvím, k samostatnému řízení. Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto v rozporu s ustanovením § 112 odst. 2 o.s.ř., neboť obě uvedené věci nelze posuzovat samostatně, čímž mu bylo odňato jeho právo na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci se zaměřil na posouzení otázky, zda je ústavní stížnost přípustná.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3), to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje mj. v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy po vyčerpání všech jiných prostředků k ochraně práva. Z povahy ústavní stížnosti také plyne, že základní podmínkou její přípustnosti je existence pravomocného rozhodnutí, popř. existence jiného zásahu. To znamená, že v zásadě nelze napadnout postup nalézacího soudu, když řízení ještě probíhá; lze napadnout pouze taková rozhodnutí, která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení.

V posuzované věci nejsou podmínky přípustnosti ústavní stížnosti naplněny. Stěžovatel v řízení před obecnými soudy uplatnil jednou žalobou dva nároky vůči více žalovaným, přičemž napadeným usnesením soud vyloučil řízení o druhém nároku k samostatnému projednání. Takové usnesení je rozhodnutím, kterým se upravuje postup v řízení, a pro svoji povahu (nebylo jím meritorně rozhodnuto o uplatněném nároku) je zcela nezpůsobilé být předmětem ústavně právního přezkumu, neboť není schopno jakkoli zasáhnout do práv, natož do práv ústavně zaručených. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu by k porušení tvrzeného práva na spravedlivý proces mohlo dojít teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu, popř. by tento soud bezdůvodně odmítl o podaném návrhu jednat a rozhodnout či by zůstal v řízení delší dobu nečinný. Taková situace však v projednávaném případě nenastala. Postupem soudu nebylo vyloučeno ani omezeno právo stěžovatele domáhat se úhrady nájemného vůči nájemcům, případně náhrady škody vůči České republice. Vzhledem k tomu, že se nejedná o meritorní rozhodnutí, nemohlo být zasaženo ani do vlastnického práva stěžovatele.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2007

Stanislav Balík

soudce zpravodaj