Constitutional complaint dismissed as inadmissible because the appealed decision was a procedural order, not a final judgment.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Z. M. against a ruling of the Regional Court in Prague. The applicant argued that his right to a fair trial and defense were violated due to insufficient fact-finding and procedural irregularities in the preliminary proceedings. The court rejected these claims because the appealed decision was merely a procedural order returning the case for retrial, which does not directly infringe upon fundamental rights in a way that cannot be remedied through ordinary judicial remedies.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if they challenge procedural decisions that do not directly infringe upon fundamental rights in an irreparable manner, as such rights can be protected through ordinary judicial remedies.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2006 o ústavní stížnosti Z. M., zastoupeného JUDr. Josefem Lžičařem, advokátem, Advokátní kancelář v Praze 8, Sokolovská 24, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.11.2005, č.j. 3 To 101/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností osobně doručenou Ústavnímu soudu dne 4.9.2006 se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva a svobody garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak dosavadní průběh procesu jsou stěžovateli i účastníku řízení známy.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas se závěrem Vrchního soudu v Praze, že již samotné základní skutečnosti případu byly dostatečným podkladem pro postavení stěžovatele před soud. Právo stěžovatele na spravedlivý proces, stejně tak právo na obhajobu, mělo být porušeno nedostatečným objasněním základních skutkových okolností případu v přípravném řízení i tím, že některé výslechy nebyly provedeny procesním způsobem a někteří svědci nebyli v rámci přípravného řízení vyslechnuti vůbec. Přesunutí dokazování v plném rozsahu před soud I. stupně je dle stěžovatele zcela v rozporu s povinností zakotvenou v ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu, přičemž tvrzenou neúplnost dokazování v přípravném řízení nelze následně zhojit ani postupem zvoleným stížnostním soudem opírajícím se o ustanovení § 220 odst. 1 tr. řádu. Stěžovatel zdůraznil, že uvedeným postupem byla v zásadě obhajoba vyloučena z možnosti bránit se proti nedoloženým a řádně neprokázaným obviněním již v průběhu přípravného řízení.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dále mimo jiné též to, zda je ústavní stížnost přípustná.
Z konstantní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení (srov.
III. ÚS 62/95
, Sb.n.u., sv. 4, str. 243). Jinak řečeno ústavní stížností napadené soudní rozhodnutí ve věci musí zasahovat do práv a svobod stěžovatele způsobem již nezhojitelným v rámci soustavy obecných soudů.
Podanou ústavní stížností stěžovatel brojí proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze o vrácení trestní věci obviněného státnímu zástupci k došetření s tím, že soudu 1. stupně bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Nejedná se tedy o konečné rozhodnutí (jímž by se rozhodlo o právech a povinnostech stěžovatele), ale o procesní usnesení, jež navrací věc do kontradiktorního soudního rozhodovacího procesu, ve kterém může stěžovatel uplatňovat všechna svá obhajovací práva. Již proto nelze považovat napadené usnesení Vrchního soudu v Praze za rozhodnutí [dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele. Pokud by stěžovatel po vyčerpání všech procesních prostředků zaručených mu právním řádem měl za to, že výsledek či průběh řízení proti němu vedeného vykazovaly deficit ústavnosti, nic mu nebude bránit obrátit se na Ústavní soud.
Z tohoto důvodu Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2006
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj