Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process regarding court costs allocation in civil litigation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a farming cooperative against the lower courts' refusal to award litigation costs. The complainant argued that the appellate court's decision denying costs violated her right to a fair process under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court ruled that the complaint was clearly unfounded because the complainant had utilized all available procedural remedies and the lower courts properly applied the relevant civil procedure codes.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Listina základních práv a svobod: Ústavní soud nesmí nahrazovat hodnocení obecných soudů, a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud obecné soudy řádně odůvodnily své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti společnosti Zemědělské družstvo Chýšť, se sídlem Vápno u Přelouče, Chýšť, zastoupené Ing. Václavem Cincibusem prokuristou, právně zastoupené Mgr. Monikou Ipsperovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Pardubice, Sladkovského 505, směřující proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 20. září 2005, č.j. 23 Co 111/2005-180, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující všechny formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných výroků, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 1. října 2004, č.j. 15 C 139/99-150, připustil změnu žaloby (výrok I.), zamítl žalobní požadavek na vydání blíže určených pozemků a povinnosti zaplatit 2,150.938,- Kč, jakož zamítl i požadavek na přiznání částky 1.404,- Kč denně pro případ prodlení stěžovatelky s uvedenými povinnostmi (výrok II.), stěžovatelce stanovil povinnost vydat žalobkyni blíže označený živý a mrtvý inventář (výrok III.), určil stěžovatelce povinnost vydat žalobkyni chlévskou mrvu (výrok IV.), dále stanovil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobkyni částku 40.000,- Kč (výrok V.), a rovněž stanovil žalobkyni povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradu nákladů řízení částku 258.549,- Kč (výrok VI.).
O odvolání rozhodl shora označených rozhodnutím Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice, který potvrdil výrok III. a IV. rozsudku soudu prvého stupně, potvrdil výrok II. v opraveném znění (výrok I.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadla rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, neboť je přesvědčena, že soud nepostupoval v souladu s občanským soudním řádem. Došlo tak k porušení ustanovení § 142 o.s.ř., a nesprávné aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. Stěžovatelka je přesvědčena, že vzhledem ke všem rozhodným okolnostem byl její požadavek na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů důvodný, a tak se stěžovatelka u soudu nedomohla svého práva na soudní ochranu. Stěžovatelka poukázala i na některé konkrétní požadavky žalobkyně. Proto navrhla aby Ústavní soud oba napadené výroky, nepřiznávající náhradu nákladů řízení v řízení před soudem prvého stupně (výrok II.) a nepřiznávající náhradu nákladů řízení v řízení před odvolacím soudem (výrok III.), zrušil, neboť byla zkrácena v právu na spravedlivý proces.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených výroků i se spisem Okresního soudu v Pardubicích vedeným pod sp. zn. 15 C 139/99, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Stěžovatelce byla rozhodnutím soudu prvého stupně přiznána náhrada nákladů řízení, v odvolacím řízení však byl právě tento výrok změněn a stěžovatelce nebyla náhrada nákladů přiznána. Z toho dovodila zásah do svých základních práv bez relevantní ústavně právní argumentace. Předložila tedy Ústavnímu soudu k přezkumu výroky týkající se podústavního práva.
Ústavní soud ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ústavní soud nevystupuje jako třetí instance soudnictví, a nepřísluší mu posuzovat celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, či nahrazovat hodnocení obecných soudů svým vlastním. Takový přístup Ústavního soudu by přicházel v úvahu jen tehdy, zjistil-li by, že v řízení před soudy došlo k porušení ústavních procesních principů. Tvrzené zkrácení stěžovatelky v základních právech však v projednávané věci neshledal.
Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelka dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného osudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelka měla a nepochybně využila možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k odrbaně svého práva. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se neztotožňuje, nezakládá samo o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Krajský soud postupoval v rámci těchto mezí, své závěry týkající se nepřiznání náhrady nákladů řízení řádně odůvodnil. Ústavní soud proto neshledal protiústavnost v aplikaci ustanovení § 142 či § 150 o.s.ř., a proto závěry stěžovatelky ve vztahu k takovému rozhodnutí nemohou obstát.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu