Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 805/06 ECLI:CZ:US:2007:2.US.805.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against arbitration award as non-justiciable private contract matter.

Numero d'incarto II.ÚS 805/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by T.M.A. Finance against specific points of an arbitration award. The Court determined that arbitration awards derive from private contractual agreements rather than state authority, thus falling outside its jurisdiction. Consequently, the Court ruled that reviewing such a private dispute would exceed the statutory limits of its power to examine only acts of public authority.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Article 87(1)(d) of the Constitution; Article 2(3) of the Constitution; Article 2(2) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms; Article 43(1)(d) of the Act on the Constitutional Court; Article 75(1) of the Act on the Constitutional Court: Arbitration awards are private contractual obligations and not acts of public authority, rendering constitutional complaints against them inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
arbitration award constitutional complaint private contract public authority jurisdiction limits inadmissible complaint state power

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Article 83 of the Constitution
Article 2(3) of the Constitution
Article 2(2) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 87(1)(d) of the Constitution
Article 43(1)(d) of the Act on the Constitutional Court
Nezbylo mu proto, než návrh podle ustanovení § 43 odst.
Article 75(1) of the Act on the Constitutional Court
e) zákona o Ústavním soudu, pro nevyčerpání prostředků ve smyslu § 75 odst.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti navrhovatelky obchodní společnosti T.M.A. FINANCE, a.s., se sídlem Střelniční 6, Český Těšín, zastoupené advokátem JUDr. Radkem Hudečkem, se sídlem Kroupova 1114/4, Ostrava, proti bodu 2., 3. a 4. rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 11. 8. 2006, sp. zn. Rsp 94/06, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Projednávaným podáním se navrhovatelka domáhá, aby Ústavní soud uvedený rozhodčí nález ve specifikované části zrušil. Napadeným rozhodčím nálezem Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky k žalobě navrhovatelky o 2.434.796,55 Kč s příslušenstvím v bodě 1. žalobě ve specifikované části vyhověl, v bodě 2. žalobu v částce 1.450.289,50 Kč zamítl, v bodě 3. rozhodl o povinnosti uhradit poplatek za rozhodčí řízení a v bodě 4. rozhodl o povinnosti stran nést výlohy spojené s řízením. Žádosti navrhovatelky o doplnění a opravu nálezu Rozhodčí soud nevyhověl.

Ústavní soud musel nejprve posoudit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit.

Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Ústavní soud je podle tohoto ustanovení oprávněn posoudit v řízení o ústavní stížnosti jen pravomocné rozhodnutí či jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

Ústavní soud ve zde posuzované věci odkazuje na svá dřívější rozhodnutí (srov. např. usnesení,

sp. zn. I. ÚS 339/02

,

IV. ÚS 511/03

,

I. ÚS 263/02

či

III. ÚS 145/03

). Vycházel v nich z toho, že rozhodovací činnost rozhodčího soudu je založená na smlouvě, která deleguje vůli stran, a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku. Rozhodce (rozhodčí soud) nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tak není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud.

Ústavní soud se z toho důvodu nemohl návrhem dále zabývat, neboť by přezkoumával rozhodnutí jiného subjektu než orgánu veřejné moci, čímž by překročil meze stanovené čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Nezbylo mu proto, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že i kdyby hypoteticky dospěl k opačnému závěru o povaze rozhodčího nálezu, tedy, že rozhodčí nález je pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci, byl by nucen ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, pro nevyčerpání prostředků ve smyslu § 75 odst. 1 cit. zákona. V tomto směru poukazuje Ústavní soud na názor, vyplývající z usnesení

sp. zn. III. ÚS 460/01

,

sp. zn. II. ÚS 574/01

a

sp. zn. II. ÚS 455/01

, která odmítnutí postavila pouze na samotném zjištění, že stěžovatelé nevyčerpali veškeré procesní prostředky k ochraně svých práv, neboť na základě vlastního svobodného rozhodnutí nahradili pořad práva dohodou o respektování rozhodčího nálezu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 8. ledna 2007

Stanislav Balík, v.r.

soudce zpravodaj