Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 770/06 ECLI:CZ:US:2007:1.US.770.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature due to exhaustion of procedural remedies.

Numero d'incarto I.ÚS 770/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding the Supreme Court's decision. The applicant argued that the Supreme Court violated the principle of equality of arms by intervening in the tenancy relationship, but the Court found the complaint premature. Since the Supreme Court merely returned the case for further proceedings and the outcome remains uncertain, the applicant had not exhausted all available procedural remedies required by law.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The principle of subsidiarity requires exhaustion of all procedural remedies before a constitutional complaint is admissible, except in rare cases where a partial decision directly and sensibly infringes fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies subsidiarity principle premature complaint equality of arms procedural remedies

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písmeno e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti R. S., zastoupené JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem v Plzni, Mikulášská třída 9, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2006, čj. 26 Cdo 1213/2006-61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť jím měla být porušena rovnost účastníků řízení daná čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ve smyslu § 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. V souladu se svou dosavadní judikaturou konstatuje že obecnou podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti vyplývá závěr, že zákon má na mysli zejména procesní prostředky proti meritorním rozhodnutím a nikoli proti dílčím procesním, byť samostatně pravomocným rozhodnutím. Jen výjimečně lze napadat i rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (viz např. nález sp.zn.

III. ÚS 441/04

, www.judikatura.cz).

O takový výjimečný případ se však v posuzované věci nejedná. Z přiloženého rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2006, čj. 26 Cdo 1213/2006-61, se podává, že jím byly zrušeny dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19.12.2005, čj. 15 Co 535/2005-42 a současně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30.8.2005, čj. 6 C 41/2005-29, a věc byla vrácena Okresnímu soudu Plzeň - jih k dalšímu řízení. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatelka nesouhlasí s právním názorem Nejvyššího soudu, vysloveným v napadeném rozsudku, na možnost obecného soudu zasáhnout do obsahu nájemního vztahu a stanovit nájemné k bytu. V intencích toho budou obecné soudy dále jednat a nelze spolehlivě předvídat, co vše ještě může v řízení vyjít najevo. Protože Nejvyšší soud svým rozsudkem věc znovu otevřel a jeho rozhodnutí je v tomto smyslu rozhodnutím dílčím, jeví se ústavní stížnost jako předčasná a tedy nepřípustná, poněvadž stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písmeno e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2007

Vojen Güttler v.r.

soudce zpravodaj