Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 397/06 ECLI:CZ:US:2006:4.US.397.06.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint as time-barred and unsubstantiated regarding fair trial rights. The court rejects the claim that courts violated fair trial rights. The court finds the complaint time-barred and unsubstantiated. The court rejects the claim that courts violated fair trial rights. The court finds the complaint time-barred and unsubstantiated.

Numero d'incarto IV.ÚS 397/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by K. P. against lower court rulings and a Supreme Court decision. The petitioner argued that courts violated his right to a fair trial and public hearing, but failed to meet the burden of proof regarding official misconduct. The court ruled the complaint time-barred because the petitioner voluntarily closed the appeal path by not raising a question of fundamental legal significance, thereby triggering a different statute of limitations.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to raise a question of fundamental legal significance in the appeal, thereby closing the path to merit review and triggering a different limitation period.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility statute of limitations fundamental legal significance fair trial rights burden of proof

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Bulena against the Czech Republic (judgment of the European Court of Human Rights no. 57567/00 of 20. 4. 2004)

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2006 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudce Jiřího Muchy a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti K. P., zastoupeného Mgr. Karlem Půšem, advokátem, AK Sloupno 13, proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 8. 2004, č. j. 19 C 317/2003-149, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2005, č. j. 21 Co 249/2005-178, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2006, č. j. 25 Cdo 2752/2005-202, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel žádá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), taktéž článku 4 Ústavy a článků 4, 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně stěžovatel vyjádřil své přesvědčení, že soudy porušily povinnosti, jež jim ukládá článek 4 a 95 Ústavy, a současně nerespektovaly jeho právo, aby věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a byla mu dána možnost vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se staly předmětem řízení, čímž jednaly v přímém rozporu s článkem 38 Listiny.

Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 19 C 317/2003, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se vůči žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti domáhal náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu, který spatřoval ve skutečnosti, že soudy nevyhověly jeho návrhu na vydání předběžného opatření zakazujícího Východočeské energetice, a. s., zdržet se dodávky elektrické energie, v důsledku čehož stěžovateli vznikla škoda, neboť si musel zajistit náhradní zdroj energie. Dle stěžovatele řízení o předběžném opatření rovněž vykazovalo známky neopodstatněných průtahů. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 8. 2004, č. j. 19 C 317/2003-149, žalobu zamítl s odůvodněním, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno ohledně prokázání existence nesprávného úředního postupu, jakož i příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a průtahy v soudním řízení. Krajský soud v Hradci Králové prvostupňový rozsudek usnesením ze dne 22. 6. 2005, č. j. 21 Co 249/2005-178, potvrdil. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné odmítl usnesením ze dne 16. 5. 2006, č. j. 25 Cdo 2752/2005-202, neboť stěžovatel nebyl schopen formulovat způsobilé dovolací důvody tak, aby případné rozhodnutí Nejvyššího soudu mělo po právní stránce zásadní význam.

Stěžovatel považuje svoji ústavní stížnost za přípustnou a včasnou, neboť, jak uvádí, rozhodnutí o přípustnosti jeho dovolání záviselo pouze na uvážení Nejvyššího soudu, čímž byly naplněny podmínky stanovené § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); současně však na jiném místě ústavní stížnosti uznává, že neschopnost vymezit otázku zásadního právního významu jde k jeho tíži. Stěžovatel žádá, aby Ústavní soud posoudil skutečnost, že soudy neochránily stěžovatele před neoprávněným zásahem do pokojného stavu, čím byla stěžovatelova rodina přímo ohrožena na životě a zdraví, přičemž stěžovatel zajištěním náhradního zdroje elektrické energie využil nejhospodárnějšího způsobu jak zamezit této hrozbě. Ústavní soud má dále vzít v úvahu průtahy v řízení, včetně toho, co bylo pro stěžovatele v sázce. Stěžovatel uzavírá, že postup soudů nebyl konformní se základními ústavními principy a právy.

Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti opožděně podaná.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ustanovení § 72 odst. 4 citovaného zákona pak pamatuje na situaci, kdy mimořádný opravný prostředek byl orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících pouze na jeho uvážení; v takovém případě lhůta k podání ústavní stížnosti proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, počíná běžet dnem následujícím po doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Cestu k meritornímu přezkumu své věci v dovolacím řízení si však stěžovatel uzavřel nenastolením otázky zásadního právního významu, neboť neuvedením tohoto naprosto esenciálního prvku pro podání náležitého dovolání dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu odňal Nejvyššímu soudu možnost jakékoli úvahy o případné přípustnosti dovolání, čímž přivodil nevyhnutelné odmítnutí svého dovolání pro nepřípustnost. V důsledku uvedených skutečností pak nelze na stěžovatelův případ aplikovat zmiňované ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, což činí ústavní stížnost v části napadající rozhodnutí Okresního a Krajského soudu v Hradci Králové opožděně podanou, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po doručení rozhodnutí o odvolání, tj. 28. 7. 2005, a ke dni skutečného podání ústavní stížnosti již marně uplynula.

Stěžovatel v petitu ústavní stížnosti výslovně nežádá přezkum usnesení Nejvyššího soudu, avšak s ohledem na skutečnost, že závěry soudu ve svém návrhu rovněž napadá, zabýval se Ústavní soud i jimi [srov. i věc Bulena proti České republice (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva č. 57567/00 ze dne 20. 4. 2004, viz www.echr.coe.int)]. Ústavní soud zkoumal, zda řízení před Nejvyšším soudem a jeho následné rozhodnutí netrpělo takovou vadou, která by měla za následek nutnost kasace rozhodnutí pro nesoulad s právem na spravedlivý proces. Pro danou situaci by byla případná argumentace pouze v tom směru, že Nejvyšší soud nesprávně posoudil nepřípustnost dovolání, což by mělo za následek porušení práva stěžovatele na přístup k soudu; případně že by dovolací soud své rozhodnutí náležitě neodůvodnil či se dopustil jiných procesních pochybení při rozhodování o přípustnosti dovolání. To však stěžovatel netvrdí a ani Ústavní soud nenalezl ve spise podklad pro takový závěr; stěžovatelovy výtky směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu nejsou v dané situaci případné. Ústavní stížnost je proto v této části zjevně neopodstatněná.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zčásti návrh podaný opožděně a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 9. října 2006

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu