Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 285/06 ECLI:CZ:US:2006:4.US.285.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as lower court's jurisdiction analysis was legally sufficient and complete.

Numero d'incarto IV.ÚS 285/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by D. P. and L. L. against the suspension of proceedings in a social care benefit case. The applicants argued that the District Court lacked jurisdiction, but the Court of Appeal had already provided a comprehensive legal analysis confirming the District Court's inappropriateness. Since the lower courts' reasoning was exhaustive and the applicants failed to prove a violation of fundamental rights, the Court found the complaints clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 43 odst. 2 písm. a): The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint when the applicant fails to prove a violation of fundamental rights and the lower court's legal reasoning is legally sufficient and complete.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal jurisdictional analysis sufficiency fundamental rights violation social care benefits procedural suspension

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
Domnívají se, že jimi bylo porušeno jejich základní právo v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
§ 56c zák.č. 114/1988 Sb.
Argumentují především ustanovením § 56c zák.č. 114/1988 Sb., z jehož znění v kombinaci s ust.
§ 7 odst. 2 o.s.ř.
§ 7 odst. 2 o.s.ř. dovozují, že měl ve věci rozhodovat Okresní soud v Prostějově.
§ 74 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelům nepodařilo prokázat porušení jejich základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti D. P. a L. L., zastoupených JUDr. Liborem Salajem, advokátem se sídlem Prostějov, Žižkovo nám. 14, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2006, č.j. 18 Co 42/2006-24, a proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 11. 2005, č.j. 6 C 285/2005-14, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívají se, že jimi bylo porušeno jejich základní právo v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně o zastavení řízení, v němž stěžovatelka D. P. vystupovala jako žalobkyně a stěžovatel L. L. jako vedlejší účastník. Žaloba směřovala proti rozhodnutí správních orgánů o dávce sociální péče. Nalézací soud řízení zastavil s odkazem na nedostatek podmínek, za nichž může soud rozhodovat ve věci samé. Zároveň stěžovatelku poučil, že za této situace může podat u věcně a místně příslušného soudu žalobu ve správním soudnictví ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti uplatňují prakticky tytéž námitky, které uplatnili již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí o zastavení řízení. Argumentují především ustanovením § 56c zák.č. 114/1988 Sb., z jehož znění v kombinaci s ust. § 7 odst. 2 o.s.ř. dovozují, že měl ve věci rozhodovat Okresní soud v Prostějově. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí s touto námitkou stěžovatelů vypořádal a za použití odkazů na jednotlivá zákonná ustanovení vysvětlil, že okresní soud nebyl příslušný k projednání věci. Z tohoto hlediska nemá Ústavní soud, co by k věci dodal, neboť právní rozbor učiněný odvolacím soudem je zcela vyčerpávající.

Dále stěžovatelé zmiňují zákon č. 110/2006 Sb., který shledávají diskriminačním a navrhují, "aby Ústavní soud posoudil co do ústavnosti zák.č. 110/2006 o životním a existenčním minimu". Vzhledem k tomu, že podle § 74 zákona o Ústavním soudu může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení pouze takového zákona, jiného právního předpisu nebo jejich ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, Ústavní soud ani stěžovatele nevyzýval k upřesnění petitu, neboť je zřejmé, že o případném zrušení citovaného zákona nemohl v souvislosti s touto ústavní stížností vůbec rozhodovat.

Vzhledem k tomu, že se stěžovatelům nepodařilo prokázat porušení jejich základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu