Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 231/06 ECLI:CZ:US:2006:4.US.231.06.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed exexecutor's complaint on enforcement costs when no fault was found for stopping execution.

Numero d'incarto IV.ÚS 231/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by an exexecutor against a lower court's order for him to pay enforcement costs. The exexecutor argued that requiring payment when the execution was halted due to the debtor's lack of assets violated his right to a fair trial and property rights. The court ruled that the lower courts correctly applied the principle of fault-based liability, noting that no procedural fault was found on the exexecutor's side to justify the cost award.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 106/1999 Coll., on Enforcement Proceedings: The Constitutional Court is bound by its own precedent that awarding enforcement costs to an exexecutor does not violate fundamental rights when no procedural fault is found for stopping the execution.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint enforcement costs exexecutor liability fault principle procedural fault fundamental rights Constitutional Court precedent

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Law No. 106/1999 Coll., on Enforcement Proceedings
Section 271 of the Civil Procedure Code
Městský soud ve svém rozhodnutí vyložil, že při postupu dle § 271 o.s.ř.
Section 89 of the Enforcement Proceedings Act
i dle § 89 exekučního řádu, které se v této situaci použijí, musí soud zkoumat otázku procesního zavinění zastavení exekuce.
Section 52 of the Enforcement Proceedings Act
Soud dovozuje, že jediným racionálním kritériem pro zvolení tohoto postupu je ve smyslu § 52 odst.
Section 43 of the Law on the Constitutional Court
Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst.
Section 83 of the Law on the Constitutional Court
Podle ustanovení § 83 odst.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. Pavla Vyžrala, soudního exekutora se sídlem Exekutorského úřadu České Budějovice, Brožíkova 6, zastoupeného JUDr. Vladimírem Folprechtem, advokátem se sídlem České Budějovice, Jeremiášova 18, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2006, č.j. 14 Co 664/2005-30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností podanou ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadeným usnesením městského soudu bylo změněno usnesení soudu I. stupně ve výroku III. tak, že náklady exekuce je stěžovateli povinen zaplatit povinný do tří dnů od právní moci usnesení. Tímto postupem odvolací soud dle názoru stěžovatele porušil jeho základní právo na spravedlivý proces, neboť se dopustil při výkladu relevantních ustanovení exekučního řádu přepjatého formalismu a dospěl tak k nesprávnému a nespravedlivému závěru. Dále stěžovatel namítá porušení základního práva vlastnit majetek. Za situace, kdy byla exekuce zastavena pro nedostatek majetku povinného, není dle stěžovatele reálné, že mu tento uhradí náklady. Pokud jej k tomu soud zavázal, nastolil stav, kdy stěžovatel de facto prováděl exekuci bezúplatně. Stěžovatel dovozuje neústavnost postupu odvolacího soudu a odkazuje na nález Ústavního soudu sp.zn.

II.ÚS 372/04

.

Městský soud ve svém rozhodnutí vyložil, že při postupu dle § 271 o.s.ř. i dle § 89 exekučního řádu, které se v této situaci použijí, musí soud zkoumat otázku procesního zavinění zastavení exekuce. Ust. § 89 exekučního řádu stanoví možnost soudu uložit náhradu nákladů exekuce oprávněnému. Soud dovozuje, že jediným racionálním kritériem pro zvolení tohoto postupu je ve smyslu § 52 odst. 1 exekučního řádu a § 271 o.s.ř. princip zavinění zastavení exekuce. Jelikož ani soud I. stupně, ani soud odvolací neshledaly na straně oprávněného takové zavinění, bylo nutné uložit náhradu nákladů exekuce povinnému. Soud uvádí, že toto rozhodnutí je v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu i judikaturou Ústavního soudu, jak je prezentována např. v nálezu sp.zn.

II.ÚS 372/04

.

Ústavní soud předmětnou stížnost přezkoumal z hlediska porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, protože pouze z tohoto pohledu je oprávněn k přezkumu rozhodnutí obecných soudů, a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

K postavení exekutora a jeho nárokům na náhradu exekučního řízení se Ústavní soud naposledy vyjádřil ve stanovisku přijatém podle § 23 zákona o Ústavním soudu dne 12. září 2006. Plénum Ústavního soudu se shodlo na tom, že není porušením čl. 11 a čl. 36 Listiny, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění na zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému. Tímto stanoviskem je IV. senát Ústavního soudu vázán a pro stručnost na závěry v něm obsažené odkazuje.

Vzhledem k tomu, že argumentace stěžovatele se neopírala o tvrzení zavinění zastavení exekuce na straně oprávněného, ale výhradně o neústavnost přiznání náhrady nákladů proti evidentně nemajetnému povinnému, výše uvedený závěr zcela dopadá na tento případ. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud konečně nemohl vyhovět ani návrhu stěžovatele, aby mu s ohledem na okolnosti případu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů spojených se zastoupením advokátem v řízení o ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze totiž o takovém postupu uvažovat pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu