Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 167/06 ECLI:CZ:US:2006:4.US.167.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for delay in proceedings due to exhaustion of remedies failure.

Numero d'incarto IV.ÚS 167/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding delays in civil proceedings. The applicant argued that procedural delays violated her fundamental rights under the Constitution and the ECHR, but the Court found the complaint inadmissible. The Court ruled that the applicant failed to exhaust all available legal remedies, specifically missing the requirement to file a request for a time limit for procedural acts under the relevant judicial code.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; subsidiarity of constitutional complaints requires exhaustion of all legal remedies, including requests for time limits for procedural acts, before filing a constitutional complaint against procedural delays.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility exhaustion of remedies procedural delays request for time limit subsidiarity principle civil proceedings fundamental rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 75 para. 1 of the Act on the Constitutional Court
§ 62 para. 3 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 1 lit. d) of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 1 lit. e) of the Act on the Constitutional Court
§ 174a of the Act on Courts and Judges

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 4. 9. 2006 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti paní Ing. N.L., právně zastoupené advokátem Mgr. Luďkem Voigtem, Bělohorská 163/185, Praha 6, proti jinému zásahu veřejné moci - průtahům v řízení - vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 59/2003 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Co 134/2004, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

I. Ústavnímu soudu byl dne 31. 3. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož stěžovatelka brojila proti jinému zásahu veřejné moci - průtahům v řízení - vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 59/2003 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Co 134/2004.

Neodůvodněně dlouhým soudním řízením před obecnými soudy mělo dojít k zásahu do práv stěžovatelky, jež jsou jí garantována čl. 90, čl. 95 Ústavy ČR. Stejně tak mělo dojít k zásahu do práv daných čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), z nichž mimo jiné plyne, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána v přiměřené lhůtě.

II. Ústavní soud si za účelem posouzení otázky průtahů v řízení vyžádal od příslušného obvodního soudu jednak vyjádření k předmětnému návrhu a jednak si vyžádal též dotčený soudní spis.

Obvodní soud pro Prahu 4 ve svém vyjádření k návrhu konstatoval, že v předmětné věci nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatelky a při rozhodování bylo postupováno v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze ponechal výzvu Ústavního soudu bez vyjádření.

Ústavní soud před meritorním posouzením ústavní stížnosti zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje obsahové a formální náležitosti a zda se jedná o ústavní stížnost přípustnou podle zákona o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatelka ještě před jejím podáním vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Ústavní soud v minulosti, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, před podáním ústavní stížnosti nevyžadoval vyčerpání hierarchické stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení. Novelou (účinnou od 1. 7. 2004) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), provedenou zákonem č. 192/2003 Sb., však byla do právního řádu začleněna nová úprava stížnosti na průtahy v řízení, na niž navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a). Vzhledem k tomu, že uvedená novela zákona odstranila dřívější neúčinnost stížnosti a do právního řádu tak byl vnesen nový efektivnější prostředek sloužící jednotlivci k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení vyčerpání návrhu dle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích před obecnými soudy (srov. např. usnesení ve věcech,

sp. zn. I. ÚS 506/04

,

sp. zn. IV. ÚS 259/04

,

sp. zn. III. ÚS 588/04

).

Z příloh předmětné ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka k průběhu celého soudního řízení přistupovala aktivně a svými urgencemi a stížnostmi se pokoušela urychlit projednání své věci, přičemž poslední stížnost na průtahy v řízení je z 28. 3. 2006, tj. těsně před podáním předmětné ústavní stížnosti. Jak plyne z výše uvedeného, aby bylo lze podat opodstatněnou ústavní stížnost ve věci průtahů v řízení, je třeba vyčerpat veškeré řádné procesní prostředky, tj. i institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu, což se však v předmětném případě nestalo a návrh tak není přípustný k meritornímu projednání.

Z ustanovení § 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že náklady řízení před Ústavním soudem, jež vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud citovaný zákon nestanoví jinak. Z následujícího odstavce 4 je pak zřejmé, že náhradu nákladů řízení může Ústavní soud uložit jen v odůvodněných případech, a to podle výsledku řízení. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla v řízení o ústavní stížnosti úspěšná, nebyly jí přiznány ani náklady řízení, jenž požadovala ve svém stížnostním petitu.

K návrhu stěžovatelky na přiznání přiměřeného zadostiučinění Ústavní soud uvádí, že ve své činnosti vychází z principu, že může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Pravomoc Ústavního soudu je dána čl. 87 Ústavy ČR a v jeho rámci zákonem o Ústavním soudu. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle § 72 odst. 1 písmeno a) zákona o Ústavním soudu, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z výše uvedených důvodů potom Ústavní soud ústavní stížnost, jíž se stěžovatelka domáhá přiznání přiměřeného zadostiučinění, odmítl, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. 9. 2006

Michaela Židlická

soudce zpravodaj