Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible due to exhaustion of remedies and partially inadmissible for lack of merit.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by PharmDr. D. H. against rulings from the Regional Court and the Supreme Court. The applicant argued that her fundamental rights were violated regarding the late rejection of her appeal and the lack of reasoning in the judgment. The Court ruled the complaint inadmissible because the applicant failed to exhaust all legal remedies before seeking constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means of legal protection, and it is clearly unfounded if the applicant fails to prove a violation of fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti PharmDr. D. H., zastoupené Mgr. Ivou Dvořákovou, advokátkou se sídlem Teplice, Baarova 1594/16 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 1. 2006, č.j. 1 Co 253/2005-81, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 9. 2006, č.j. 34 C 69/2001-49, takto:
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno její základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením vrchního soudu bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 2. 2005, č.j. 34 C 69/2001-72, kterým tento soud odmítl odvolání stěžovatelky pro opožděnost. Odvolání směřovalo proti rozsudku krajského soudu, který je rovněž napaden touto stížností. Krajský soud jím zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala uhrazení nemajetkové újmy ve výši 1.000.000,- Kč.
V ústavní stížnosti stěžovatelka jednak namítá, že její základní práva porušil Vrchní soud v Praze, neboť odvolání nemělo být posouzeno jako opožděné. K této námitce uvádí pouze to, že o uložení zásilky, ve které jí byl doručován rozsudek krajského soudu, se bez svého zavinění nedozvěděla. Toto tvrzení však dále nerozvádí a netvrdí ani pochybení doručujícího orgánu nebo soudu. Zásilku si v úložní době nevyzvedla, tudíž podle příslušných ustanovení o.s.ř. nastala fikce doručení. K porušení svých základních práv ze strany Krajského soudu v Ústí nad Labem potom uvádí, že napadený rozsudek postrádá řádné odůvodnění a právní závěry soudu jsou v hrubém rozporu s vykonanými skutkovými zjištěními.
Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti i rozhodnutí obou soudů dospěl k závěru, že stížnost je částečně zjevně neopodstatněná a částečně nepřípustná.
Ústavní stížnost je podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ve vztahu k napadenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem je ústavní stížnost nepřípustná, neboť tento nabyl právní moci, aniž stěžovatelka vyčerpala prostředky k ochraně svého práva.
Ve vztahu k usnesení Vrchního soudu v Praze je pak ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 34 C 69/2001 Ústavní soud zjistil, že doručení bylo řádně vykázáno doručujícím orgánem a soud tedy neměl jinou možnost než postupovat podle příslušných ustanovení o.s.ř. a opožděné odvolání odmítnout, resp. toto rozhodnutí o odmítnutí potvrdit.
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout zčásti pro její zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako nepřípustnou pro nevyčerpání procesních prostředků ochrany práva podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu