Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 123/06 ECLI:CZ:US:2006:4.US.123.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming courts violated fundamental rights by rejecting property ownership claims.

Numero d'incarto IV.ÚS 123/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a woman challenging her lower court rulings on property ownership. She argued that the courts violated her fundamental rights by refusing to recognize her as the sole owner of a specific apartment and her share of common areas. The court rejected this claim because mere disagreement with judicial conclusions does not constitute a violation of fundamental rights, and the applicant failed to provide any constitutional legal argumentation.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu § 43 odst. 2 písm. a); Ústava ČR čl. 87 odst. 1 písm. d); Pouze nesouhlas s rozhodnutím obecných soudů bez ústavněprávní argumentace nezpůsobuje porušení základních práv a stížnost je zjevně neopodstatněná.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal fundamental rights violation property ownership dispute judicial review limits repeated legal arguments

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
Domnívá se, že jím byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl.
čl. 90 Ústavy ČR
36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 90 Ústavy ČR.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti V. Č., zastoupené JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou se sídlem Třebíč, Bráfova 50, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2005, sp.zn. 15 Co 56/2004, takto:

Ústavní stížnost s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 90 Ústavy ČR.

Napadeným rozhodnutím byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně, ve kterém byla zamítnuta žaloba stěžovatelky. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala určení, že je vlastnicí v žalobě specifikovaného bytu a odpovídajícího ideálního podílu na společných částech domu a pozemku. Poté, co soudy obou stupňů rozhodly shodně, si stěžovatelka podala dovolání, to však bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto jako nepřípustné.

V řízení před obecnými soudy byla řešena otázka, zda byla platně uzavřena kupní smlouva, kterou měla stěžovatelka převést předmětné nemovitosti na vedlejší účastníky, a dále, zda bylo od této smlouvy platně odstoupeno. Jak konstatovaly soudy všech tří stupňů, stěžovatelce se nepodařilo prokázat, že je smlouva od počátku neplatná, a rovněž neprokázala, že od smlouvy platně odstoupila. Na tomto místě je třeba poznamenat, že stěžovatelka v průběhu celého řízení uplatňuje neustále stejné námitky. Tyto námitky jí vyvrátil soud I. stupně, po něm znovu odvolací soud a vyjádřil se k nim i soud dovolací. Přesto jsou znovu uplatněny v ústavní stížnosti, neboť stěžovatelka trvá na odlišném názoru, který ve věci zaujímá. Navíc dovozuje, že tím, že soudy nepřisvědčily jejímu názoru, porušily její základní práva.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti i rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti je přitom povolán k přezkumu činnosti obecných soudů jen a pouze na úrovni porušování základních práv a svobod. Soustavně judikuje, že pouhý nesouhlas s postupem obecných soudů či nespokojenost s jejich rozhodnutím nemůže založit porušení základních práv. Stěžovatelka polemizuje se závěry obecných soudů, aniž by uváděla jakoukoli ústavněprávní argumentaci. Pouze znovu formuluje výtky, na které již bylo reagováno obecnými soudy v předchozím řízení. Ústavní soud se s jejich závěry zcela ztotožňuje a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Z toho důvodu Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval k doplnění ústavní stížnosti s vazbou na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. května 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu