Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 719/06 ECLI:CZ:US:2006:3.US.719.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming no right to execution costs against solvent debtor.

Numero d'incarto III.ÚS 719/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a court bailiff against a regional court's decision confirming execution costs. The bailiff argued that general courts failed to respect a precedent granting him costs against both parties, but the court found no such general right exists. Consequently, the court dismissed the appeal as clearly unfounded without a merits review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded without examining the merits if the complaint lacks legal basis.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint execution costs court bailiff clearly unfounded execution proceedings constitutional review procedural dismissal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 31. října 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Pavla Dolanského, soudního exekutora, se sídlem v Berouně, Palackého 31/2, zastoupeného Mgr. Milanem Partíkem, advokátem v Praze 2, Slezská 32, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. července 2006, sp. zn. 12 Co 379/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas a řádně Ústavnímu soudu, brojí stěžovatel proti v záhlaví označenému rozhodnutí Krajského soudu v Plzni. Stěžovatel argumentuje nálezem Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 372/04

(byť jej nesprávně cituje), který prý obecné soudy nerespektovaly a zbavily jej jako soudního exekutora práva na náhradu nákladů exekuce proti oběma účastníkům exekučního řízení.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V dané věci rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech, podle něhož povinná v exekučním řízení je povinna zaplatit stěžovateli jako soudnímu exekutorovi náklady exekuce. Stěžovatel se domáhá přiznání náhrady nákladů řízení též proti oprávněné. Ústavní soud k tomu toliko konstatuje, že podle jeho judikatury žádné obdobné základní právo soudního exekutora neexistuje. V tomto Ústavní soud odkazuje na stanovisko pléna Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS st.-23/06 ze dne 12. září 2006 (viz www.judikatura.cz). Nutno odlišit, na jedné straně, rozhodl-li soud, že exekutor nemá proti žádnému účastníkovi právo na náhradu nákladů exekuce (jak tomu bylo ve stěžovatelem citovaném případě II. ÚS 372/04), a na straně druhé, jestliže nákladový výrok zní tak, že povinnost k náhradě má vůči exekutorovi povinný, byť by existoval reálný předpoklad, že pro nucené vydobytí přiznaného nároku nejsou (aktuálně) příznivé podmínky. Ostatně "aktuálně" solventní nemusí být nutně ani oprávněný, a dnes nesolventní povinný jím nemusí být později. Stěžovatel by se mohl domáhat nároku na náhradu nákladů řízení proti oprávněnému jen tehdy, bylo-li by možno oprávněnému při zahájení exekučního řízení přičítat nedostatek náležité opatrnosti při návrhu na podání exekuce (viz citovaná judikatura). Napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni je tak plně v souladu s judikaturou Ústavního soudu.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2006