Constitutional complaint dismissed as manifestly unfounded due to lack of procedural violation in detention order. The court found no infringement of fair trial rights. The detention reasons were substantiated by the lower courts. The prosecutor's misconduct did not affect the outcome. The decision was made without the parties present.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's complaint as manifestly unfounded without a hearing. The applicant argued that the regional court's refusal to release him from detention lacked specific factual reasoning and relied solely on the first-instance court's decision, which was based entirely on the prosecutor's unverified claims. The court rejected this, noting that the lower courts thoroughly substantiated the detention grounds under the Criminal Procedure Code, including the suspect's identity issues and risk of flight, and that the prosecutor's subsequent misconduct did not alter the legality of the detention decision.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is manifestly unfounded and must be rejected if the court finds no infringement of fundamental rights or freedoms guaranteed by the constitutional order in the challenged decision, even if procedural irregularities occurred elsewhere.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
III. ÚS 658/06
Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele A. A., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem 301 33 Plzeň, Plynární 6, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 7. 2006 sp. zn. 50 To 460/2006 a Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 3. 7. 2006 sp. zn. 13 Nt 274/2006, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno jeho žádosti o propuštění z vazby. Poukázal na postup krajské státní zástupkyně, na usnesení odvolacího soudu, v němž odůvodnění výroku o zamítnutí stížnosti proti nevyhovění jeho žádosti o ukončení vazby neobsahuje konkrétní skutečnosti a opírá se pouze o odkazy na usnesení soudu I. stupně, jež vycházelo výlučně z tvrzení krajské státní zástupkyně. To se mj. týká jeho identity, přičemž však nebylo, dle jeho přesvědčení, doloženo. Na postup státní zástupkyně si stěžoval, její pochybení byla vrchním státním zastupitelstvím zjištěna. Z uvedených důvodů se cítí dotčen v právu na spravedlivý proces a v právu zakotveném v čl. 37 Listiny základních práv a svobod, dle něhož jsou si účastníci v řízení rovni.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jí základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Krajský soud v Plzni na základě stížnosti obviněného přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, a opodstatněně konstatoval, že důvody pro trvání vazby, tj. důvody uvedené v § 67 písm. a), c) tr. řádu, byly Okresním soudem Plzeň-jih zjištěny a tedy dány. Jmenovaný soud ve věci stěžovatele, stíhaného pro pokračující trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, v odůvodnění svého usnesení vyčerpávajícím způsobem vyložil, jakých jednání se měl obviněný dopustit a pro jaká zjištění je dán nadále důvod k vazbě dle § 67 písm. a) a písm. c) trestního řádu. Pokud jde o nezbytnost vazby pro důvodnou obavu, že obviněný se bude skrývat nebo uprchne, lze poukázat mj. na jeho zjištěný pobyt v různých státech, na se stíhanými činy spojené kontakty s osobami žijícími mimo Českou republiku, jakož i na existenci poznatků o tom, že obviněný měnil identitu - sám konečně potvrzuje, že se prokazoval doklady na jméno D. M.. Pokud jde o vazební důvod dle písm. c) citovaného ustanovení trestního řádu, odvolací soud navíc zjistil, že dne 4. 7. 2006 bylo zahájeno dle § 160 odst. 1, 5 tr. řádu trestní stíhání obviněného pro stejně kvalifikovaný trestný čin, pro který je stíhán i v předmětné věci. Pro konstatování této skutečnosti v rozhodnutí ze dne 24. 7. 2006 není podstatné, zda obviněný v době rozhodnutí odvolacího soudu již obdržel usnesení o zahájení trestního stíhání, o němž příslušný orgán rozhodl dle § 160 odst. 1 tr. řádu. Nutno dodat, že na zjištěné opodstatněnosti rozhodnutí soudů nic nemění ani stěžovatelem předložené sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 8. 2006 sp. zn. 1 VZT 442/2006-98, z něhož vyplývá, že se státní zástupkyně dopustila při výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení ve věci obviněného pochybení, jež jí byla vytknuta.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2006