Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 348/06 ECLI:CZ:US:2006:3.US.348.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as frivolous due to lack of procedural fault by creditor.

Numero d'incarto III.ÚS 348/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a court execution officer against lower court rulings on execution costs. The officer argued that the courts applied a principle of procedural fault without justification, violating his fundamental rights. The court found the complaint frivolous because the lower courts correctly determined the creditor was not at fault for the execution's suspension, distinguishing the case from a precedent where the debtor had no enforceable title. Consequently, the constitutional complaint was dismissed as clearly unfounded under the relevant statute.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as clearly unfounded when the applicant's arguments lack legal basis or contradict established facts, such as when lower courts correctly find no procedural fault by the creditor in execution proceedings.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint frivolous application execution costs procedural fault enforceable title execution officer fundamental rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
§ 87 odst. 3 zák. č. 120/2001 Sb.
§ 89 zák. č. 120/2001 Sb.
§ 52 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb.
3, § 89, § 52 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, § 271 o.
§ 271 o. s. ř.
120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, § 271 o. s. ř.) dovolává právního názoru vysloveného v nálezu
§ 62 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb.
Náhradu nákladů řízení Ústavní soud potom stěžovateli nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 62 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb. nebyly dány zákonné podmínky.
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
Těmito rozhodnutími obecných soudů se stěžovatel cítí být dotčen v základních právech plynoucích z čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
11 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
II. ÚS 372/04
Constitutional Court allows exexecutor's fee claim, ruling lower court violated mandatory expropriation rules.
III. ÚS 42/06
Constitutional court dismissed constitutional complaint regarding exequatur costs allocation when execution is suspended due to debtor insolvency.
II. ÚS 313/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding refusal of litigation costs in execution proceedings. Stewardship costs deemed not purposeful due to failed asset discovery. Vigilantibus iura principle applied to reject claim.
IV. ÚS 54/06
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding exexecutor's enforcement costs. The Court rejects the claim that awarding enforcement costs violates the Constitution. The Court finds the lower court's decision does not infringe fundamental rights. The Court distinguishes this case from prior rulings where costs were denied entirely. The Court emphasizes the exexecutor's status as a business operator bearing risk. The Court notes the debtor's assets may change in the future. The Court concludes the complaint lacks sufficient constitutional interest. The Court applies the principle of legal certainty and proportionality. The Court upholds the lower court's assessment of the case facts.
III. ÚS 267/06
Constitutional Court dismisses ex-executor's complaint regarding enforcement costs when enforcement is halted due to lack of assets.
III. ÚS 126/04
Constitutional Court dismisses appeal claiming lower courts wrongly applied restitution blocking rules regarding property transfer.
III. ÚS 303/04
Constitutional Court annuls Regional Court ruling for arbitrary procedural delay denial violating fair trial rights.
II. ÚS 539/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution law applies to non-agricultural land via competence dispute.
IV. ÚS 221/04
Constitutional Court partially allows constitutional complaint, striking down state cost order due to procedural delays.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

III. ÚS 348/06

Ústavní soud rozhodl dne 11. května 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti JUDr. P. V., soudního exekutora, Exekutorský úřad se sídlem Brožíkova 6, České Budějovice, zastoupeného JUDr. Vladimírem Folprechtem, advokátem se sídlem Jeremiášova 18, 370 01 České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 31. ledna 2006 č. j. 15 Co 30/2006-23 a usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 26. října 2005 č. j. 3 Nc 4198/2003-12, o náhradě nákladů exekuce, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, jímž bylo potvrzeno tamtéž uvedené a návrhem stěžovatele rovněž napadené usnesení Okresního soudu v Táboře ve výroku o nákladech exekutora (tj. stěžovatele), dle něhož je povinný v předmětné exekuční věci povinen nahradit stěžovateli přesně vyčíslené náklady exekuce, jež byla (k návrhu oprávněného) zastavena.

Těmito rozhodnutími obecných soudů se stěžovatel cítí být dotčen v základních právech plynoucích z čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení předmětných práv spatřuje v tom, že "v důsledku přepjatého formalismu automaticky aplikovaly princip procesního zavinění na zastavení řízení do rozhodování o nákladech řízení", přičemž uvedené tvrzení v rovině ústavněprávní argumentace opřel toliko o poukaz na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn. II. ÚS 372/04

. Tento nebyl podle přesvědčení stěžovatele co do v něm obsažených rozhodovacích důvodů respektován, čímž je Ústavní soud "nucen vydávat typově stejné rozhodnutí v obsahově identické věci". Proto se stěžovatel domáhal zrušení napadených usnesení a dále toho, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení.

Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Pokud se stěžovatel v návaznosti na rozhodování o náhradě nákladů exekutora (z pohledu práva jednoduchého na základě § 87 odst. 3, § 89, § 52 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, § 271 o. s. ř.) dovolává právního názoru vysloveného v nálezu

sp. zn. II. ÚS 372/04

, v tomto ohledu nebylo jeho argumentaci možno přisvědčit. Relevantní okolnosti, jež byly podkladem tam uvedených právních závěrů, spočívaly na zcela odlišném východisku, neboť právo na náhradu nákladů exekuce nebylo přiznáno exekutorovi vůbec. Pouze tato situace je potom bez dalšího pokryta rozhodovacími důvody v označeném nálezu vyloženými a nelze je rozšiřovat na okolnosti, za nichž došlo k uložení povinnosti povinnému nahradit náklady exekuce exekutorovi, byť pro zastavení řízení z důvodu podřazeného pod ustanovení § 268 odst. 1 písm. e), resp. písm. c) o. s. ř. (vzhledem k právně relevantnímu nedostatku majetku povinného), když současně oprávněnému nesvědčilo zavinění zastavení exekuce (obdobně kupř. usnesení ve věci

sp. zn. III. ÚS 42/06

ze dne 9. února 2006,

II. ÚS 313/05

ze dne 9. listopadu 2005 a contrario,

IV. ÚS 54/06

ze dne 28. února 2006,

III. ÚS 267/06

ze dne 14. dubna 2006 a další). Z obsahu odůvodnění napadených usnesení podává se, že obecné soudy zavinění na straně oprávněného neshledaly, přičemž tento závěr stěžovatel ve svém návrhu ani nerozporuje. Odlišení případu stěžovatele v relaci k situaci vyjádřené v citovaném nálezu provedl k jeho námitce velmi přesně již odvolací soud a sluší se dodat, že i celkově je jeho rozhodnutí precizně a přesvědčivě odůvodněno.

Náhrada nákladů exekuce stěžovateli přiznána byla, když mu svědčí vykonatelný právní titul, který může použít kdykoliv v budoucnu, neboť majetkové poměry povinného se mohou změnit a v důsledku toho bude eventuálně možné na základě uvedeného exekučního titulu dlužnou částku vymoci. Předmětná náhrada nákladů exekuce mu tak není jako exekutorovi na rozdíl od (výrokového) stavu uvažovaného ve věci

sp. zn. II. ÚS 372/04

zcela a priori odpírána. Vyjádřeno poněkud jiným způsobem, o aplikaci jednoduchého práva ze strany obecných soudů, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat, se v daném případě evidentně nejedná (srov. k tomuto kupř. nálezy ve věci

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další).

Nedošlo tak napadeným rozhodnutím k zásahu do shora označených základních práv stěžovatele, jak se tento domnívá. Proto byl jím podaný návrh posouzen jako zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Náhradu nákladů řízení Ústavní soud potom stěžovateli nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 62 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb. nebyly dány zákonné podmínky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 11. května 2006