Constitutional Court dismisses late constitutional complaint due to inadmissible appeal and expired 60-day filing deadline.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint, ruling it was filed late. The applicant argued a violation of the right to legal aid, but the appeal to the Supreme Court was inadmissible under the Civil Procedure Code. Consequently, the 60-day deadline for the constitutional complaint began from the Supreme Court's decision, which had already passed.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.: If an appeal is inadmissible ex lege, the time limit for a constitutional complaint runs from the decision on the appeal, not from the appeal itself.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. V., zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem v Olomouci, Mišákova 351/13, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005, sp. zn. 40 Co 1140/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 15. února 2006 napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005 (40 Co 1140/2005-30) a tvrdila, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005 (40 Co 1140/2005-30) bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. srpna 2005 (8 C 34/2005-12), kterým soud I. stupně nepřiznal stěžovatelce, která vystupovala v procesním postavení žalobkyně v řízení před obecnými soudy, osvobození od soudních poplatků a zamítl její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci podala stěžovatelka dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. ledna 2006 (25 Cdo 3106/2005-38) odmítnuto podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. Právě od doručení tohoto usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatelka odvíjí počátek lhůty k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní stížnost je opožděně podaná.
Dovolání nebylo v dané věci ex lege přípustné, neboť nebyl dán žádný dovolací důvod uvedený v § 236 až § 239 o. s. ř. a posouzení přípustnosti dovolání nebylo vázáno na úvahu dovolacího soudu. Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu je nutno v takovém případě lhůtu k podání ústavní stížnosti počítat ode dne doručení napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci stěžovatelce. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě Okresním soudem v Šumperku, prostřednictvím jehož stěžovatelka svou ústavní stížnost podala, dne 6. března 2006, tedy z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) zjevně opožděně ve vztahu k napadenému rozhodnutí [usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005 (40 Co 1140/2005-30)].
Ve vztahu k okolnostem tohoto případu odkazuje Ústavní soud rovněž na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. května 2004 ve věci IV. ÚS 45/04 (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 33., usn. č. 32, Praha 2005), z jehož odůvodnění plyne, že ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu v nyní účinném znění ani Sdělení Ústavního soudu, jež bylo publikováno pod č. 32/2003 Sb., nemůže nic na opožděnosti podané ústavní stížnosti změnit. Bod druhý uvedeného sdělení, jakož i citované ustanovení zákona o Ústavním soudu, dopadal a dopadá totiž toliko na případy, v nichž dovolací soud meritorně napadené rozhodnutí přezkoumává, nebo na případy, kdy dovolací soud dovolání bez meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí odmítne jen proto, že neshledává důvod ke svému vlastnímu závěru o tom, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; v posléze uvedeném případě existuje totiž až do rozhodnutí dovolacího soudu nejistota, zda bude dovolání shledáno přípustným nebo zda naopak dojde k jeho odmítnutí právě a jen proto, že se Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, neztotožní s přesvědčením dovolatele o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce; naopak žádná taková nejistota o výsledku dovolacího řízení z povahy věci není dána tam, kde k odmítnutí dovolání dochází proto, že dovolání je zákonem považováno za nepřípustné. V posuzované věci bylo podáno nepřípustné dovolání, takže důsledkem jeho podání nemohlo být prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti. Opačný závěr, připouštějící prodloužení této lhůty i v případě podání nepřípustného dovolání, vedl by k rozvratu právní jistoty nastolené mezi účastníky řízení před obecnými soudy rozhodnutími, jež jsou již dávno pravomocná.
Ústavní soud z takto vpředu rozvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky soudcem zpravodajem odmítl [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2006
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu