Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding denial of legal aid and court fee exemption due to concealed assets.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint challenging the lower courts' refusal to grant legal aid and court fee exemptions. The petitioner argued that the courts violated his right to a fair trial by failing to recognize his financial eligibility, yet the court found he had concealed significant assets in a company and failed to disclose his wife's financial status. Consequently, the court ruled that the lower courts acted in accordance with the law and the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, as the petitioner did not meet the statutory requirements for exemption.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 138 odst. 1 o. s. ř.; § 30 odst. 1 o. s. ř.: The Constitutional Court established that a party must truthfully disclose all relevant financial circumstances to qualify for legal aid or fee exemption, and failure to do so precludes the court from granting such relief without violating the right to a fair trial.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a Dagmar Lastovecké v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele P. B., zastoupeného Mgr. PhDr. Petrem Fojtíčkem, advokátem, Jakubské nám. 1, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2006 sp. zn. 37 Co 122/2006 a proti usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 21. 2. 2006 č. j. 7C 1298/2002-56, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku jako účastníků řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení Okresního soudu v Blansku a Krajského soudu v Brně pro porušení základního práva na spravedlivý proces. Dle stěžovatelova názoru byl porušen čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") zaručující všem účastníkům řízení před soudem stejná práva a taktéž bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu zaručenou mu Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), konkrétně čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny. Namítal konkrétně, že tím, že mu nebylo přiznáno právo na osvobození od soudních poplatků, pročež mu nebyl ustanoven zástupce podle § 30 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), ačkoliv byly dle jeho názoru splněny veškeré nezbytné předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků a pro ustanovení zástupce, bylo mu znemožněno domáhat se svých práv soudní cestou, bylo porušeno jeho právo na právní pomoc v soudním řízení a zároveň byla neustanovením právního zástupce porušena i rovnost stran v soudním řízení.
Ústavní soud si k posouzení věci vyžádal spis Okresního soudu v Blansku sp. zn. 7C 1298/2002, z něhož zjistil následující skutečnosti. Stěžovatel podal dne 29. 11. 2002 u Okresního soudu v Blansku proti žalované, Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, okresní pojišťovně, se sídlem Bezručova 2, Blansko, žalobu o vydání bezdůvodného obohacení. Okresní soud v Blansku toto řízení usnesením ze dne 29. 1. 2003 č. j. 7C 1298/2002-7 zastavil podle § 103 a § 104 o. s. ř. Stěžovatel se proti usnesení odvolal, ale jeho odvolání bylo pro opožděnost odmítnuto dne 12. 9. 2003 usnesením č. j. 7C 1298/2002-12.
Toto usnesení Krajský soud v Brně jako soud odvolací svým usnesením č. j. 44 Co 138/2004 ze dne 28. 4. 2004 potvrdil. Zároveň byl stěžovatel poučen, že proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně je možno podat pouze dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Stěžovatel byl poučen o lhůtě i způsobu podání. Stěžovatel se obrátil dne 18. 6. 2004 na Okresní soud v Blansku s žádostí o ustanovení opatrovníka dle § 29 o. s. ř. za účelem podání dovolání. Okresní soud v Blansku svým usnesením ze dne 9. 8. 2004 č. j. 7C 1298/2002-28 stěžovatele poučil o nedostatečných skutkových tvrzeních stěžovatelova návrhu a určil mu lhůtu 10 dnů k jejich odstranění.
Stěžovatel tedy návrh upřesnil v tom smyslu, že žádá o ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 1 o. s. ř. Následně Okresní soud v Blansku svým usnesením ze dne 21. 9. 2004 č. j. 7C 1298/2002-31 rozhodl, že návrh na ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 1 o. s. ř. se zamítá, jelikož je žádost nedůvodná. Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Blansku se stěžovatel dne 7. 10. 2004 odvolal. Krajský soud na základě podaného odvolání napadené usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 21. 8. 2004 č. j. 7C 1298/2002-31 zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Blansku k dalšímu řízení s tím, že je třeba stěžovatele poučit o možnosti ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř.
Toto Okresní soud v Blansku svým usnesením ze dne 22. 3. 2005 č. j. 7C 1298/2002-44 učinil a stěžovateli určil lhůtu 10 dnů pro zaslání řádně vyplněného potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Potvrzení stěžovatel zaslal bez návrhu na ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 o. s. ř., a proto byl Okresním soudem Blansku vyzván usnesením č. j. 7C 1298/2002-54 ze dne 23. 11. 2005, aby návrh doplnil. Ústavní stížností napadeným usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 21. 2. 2006 č. j. 7C 1298/2002-56 pak byl následně zamítnut návrh stěžovatele na osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení podal stěžoval ve lhůtě k tomu určené odvolání ke Krajskému soudu v Brně. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 37 Co 122/2006 ze dne 18. 4. 2006 bylo usnesení Okresního soudu v Blansku č. j. 7C 1298/2002-56 ze dne 21. 2. 2006 potvrzeno.
Ustavní soud konstatuje, že v dané věci neshledal nic, co by svědčilo o tom, že obecné soudy, konkrétně Okresní soud v Blansku a Krajský soud v Brně, rozhodovaly v otázce návrhu stěžovatele na osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. postupem, který není v souladu s procesním předpisem ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Obecné soudy vždy a řádně informovaly stěžovatele o případných nedostatcích jeho žádostí či podání a vždy mu k jejich odstranění poskytly dostatečně dlouhou lhůtu.
Ústavní soud nevidí nic protiústavního na závěru, k němuž došly obecné soudy, když stěžovatele od placení soudních poplatků neosvobodily. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh účastníkovi přiznat zcela nebo z části osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Takovému návrhu může být vyhověno pouze v případě, že žadatel dostatečně věrohodným, tzn. pravdivým způsobem prokáže své majetkové a sociální poměry.
Tyto poměry se mimo jiné zjišťují prostřednictvím potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Toto potvrzení stěžovatel vyplnil, ale zatajil skutečnosti, které pro vydání osvobození od placení soudních poplatků byly rozhodné, resp. zatajením majetkové účasti ve výši 52 000 Kč v obchodní firmě BLACO AIRLINES, s. r. o., a majetkových poměrů své manželky Ing. G. B. věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry neprokázal. To, že se stěžovatel v době vedení sporu nachází ve výkonu trestu, je dle Ústavního soudu bezpředmětné.
Jeho procesní způsobilost tímto není dotčena a tato skutečnost sama o sobě neopravňuje stěžovatele více než kohokoliv jiného, aby byl od placení soudních poplatků osvobozen. K námitkám stěžovatele, že v dané společnosti již nijak osobně nefiguruje, že nevěděl, že ještě nebyla zrušena a že o povinnosti informovat soud o poměrech své manželky jako osoba práva neznalá nevěděl, Ústavní soud nemohl přihlédnout. Bylo na stěžovateli, aby tyto skutečnosti uplatnil a prokázal v řízení před obecnými soudy.
Ústavní stížnost je subsidiárním prostředkem ochrany základních práv a nemůže sloužit k tomu, aby jejím prostřednictvím mohl stěžovatel dohánět nesplnění své povinnosti tvrzení a důkazní v řízení před obecnými soudy. Vedle toho, námitku, že se stěžovatel domníval, že majetkové poměry manželky si obecný soud zjistí sám, nelze akceptovat, neboť součástí dotazníku, který soud stěžovateli zaslal k vyplnění, byla i část VIII., v níž měl stěžovatel majetkové poměry manželky uvést, nechal ji však zcela nevyplněnou.
Rozhodnutí soudu tak pro něj nemohlo být nepředvídatelné.
Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, je-li to třeba k ochraně jeho zájmů. Tím, že stěžovateli nebylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků dle § 138 odst. 1 o. s. ř., nebyly zároveň ani splněny předpoklady pro vyhovění žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce dle § 30 odst. 1 o. s. ř. I k tomuto závěru obecný soud dopěl zákonem stanoveným postupem ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 10. října 2006
Jiří Nykodým v. r.
předseda senátu