Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 231/06 ECLI:CZ:US:2006:2.US.231.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to clarify claims after repeated court orders.

Numero d'incarto II.ÚS 231/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Sanotechnik Handelsgesellschaft m.b.H. against rulings from the Regional Court in Brno and the Supreme Court in Olomouc. The appellant argued that the Supreme Court violated legal certainty and fair trial principles by refusing to clarify which specific deliveries the claim covered after the appellant partially withdrew the lawsuit. The court found the Supreme Court's repeated orders to specify the subject matter of the claim were entirely justified, as the appellant failed to comply with deadlines despite multiple extensions.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible when the applicant fails to comply with a court's order to clarify the subject matter of the claim without valid justification.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint legal certainty principle clarification of claims failure to comply procedural defect fair trial rights partial withdrawal of suit

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Dagmar Lastovecké v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Sanotechnik Handelsgesellschaft m.b.H., Co. Kg se sídlem 27552 Wőllersdorf, Industriestrasse 5, Rakousko, zastoupeného JUDr. Romanem Vaňkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Těsnohlídkova 9, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2006 sp. zn. 2 Cmo 319/2004, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2002 sp. zn. 17 Cm 170/96-190 ohledně žaloby na zaplacení částky 1.744.792,- Kč s příslušenstvím, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a Ing. Dušana Kyněry, bytem Horní náměstí 10, Znojmo, jako vedlejšího účastníka řízení,

takto:

Ústavní stížnost s e odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci pro porušení principu právní jistoty ve smyslu čl. 1 Ústavy České republiky, základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 4 a 90 Ústavy České republiky, a konečně též pro porušení principu ochrany vlastnictví dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Namítal konkrétně, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci vychází z názoru, že stěžovatel nedoložil vyjádření, za jaké konkrétní dodávky zboží se zaplacení sporné částky domáhal, když tyto skutečnosti stěžovatel sdělil soudu I. stupně v žalobě a v průběhu řízení před soudy obou stupňů a v případě částečného zpětvzetí sdělil soudu, za které dodávky plnění nepožaduje a z jakého důvodu. Vrchnímu soudu v Olomouci též vytýkal, že se nezabýval otázkou aplikovatelnosti Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží

Ústavní soud si k posouzení věci vyžádal spis Krajského soudu v Brně sp. zn.

17 Cm 170/96, z něhož zjistil následující skutečnosti. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2002 č. j. 17 Cm 170/96-190 byla zamítnuta žaloba žalobce (stěžovatele), aby žalovanému (vedlejšímu účastníku) byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 1.744.792,- Kč spolu se 17% p.a. úrokem z prodlení z částky 1.744.792,- Kč účtovaným od 1. ledna 1996 do zaplacení. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání. V průběhu odvolacího řízení však stěžovatel vzal žalobu částečně zpět co do částky 1.419.227,70 Kč. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 Cmo 319/2004-257 byl proto rozsudek soudu

I. stupně ohledně částky 1.419.227,70 Kč zrušen a řízení ohledně této částky bylo zastaveno. Ohledně zbývající částky 325.564,30 Kč stěžovatel na žalobě setrval. Vrchní soud v Olomouci usnesením č.j. 2 Cmo 319/2004-270 ze dne 4. října 2005 (doručení vykázáno 17. října 2005) vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení upřesnil a doplnil skutková tvrzení tak, že uvede, za které konkrétní dodávky zboží se zaplacení sporné částky domáhá. Právní zástupce stěžovatele poté podáním ze dne 27. října 2005 požádal o prodloužení stanovené lhůty o 30 dnů. Vrchní soud v Olomouci dopisem ze dne 9. prosince 2005 urgoval upřesnění a doplnění skutkových tvrzení dle vyzývacího usnesení. O měsíc později, 10. ledna 2006, Vrchní soud v Olomouci znovu usnesením č. j. 2 Cmo 319/2004-275 (doručení vykázáno12. ledna 2006) vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení upřesnil a doplnil skutková tvrzení uvedená v odvolání tak, že uvede, za které konkrétní dodávky zboží se zaplacení sporné částky domáhá. Právní zástupce stěžovatele znovu podáním ze dne 17. ledna 2006 požádal o prodloužení lhůty k doplnění skutkových tvrzení

o 14 dnů. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2006 č. j. 2 Cmo 319/2004-281 pak bylo odvolání stěžovatele odmítnuto pro neodstranění vady odvolání podle § 43 odst. 2 a § 211 o. s. ř.

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel, ač byl opakovaně Vrchním soudem v Olomouci vyzván k odstranění vad podání, výzvu soudu nesplnil. Neučinil tak v původně poskytnuté desetidenní lhůtě a nestačily mu k tomu ani téměř čtyři měsíce, které mu Vrchní soud v Olomouci ke splnění výzvy skutečně poskytl. Ústavní soud mimo to shledal požadavek Vrchního soudu v Olomouci na upřesnění skutkových tvrzení zcela oprávněným, neboť po částečném zpětvzetí žaloby nebylo stoprocentně jisté, kterých konkrétních skutků se zbytek žaloby týká. Žalobce si musí být v každém okamžiku soudního řízení přesně vědom toho, co žaluje, resp. čeho se domáhá, a nemělo by mu činit potíže, pokud by měl tyto skutečnosti soudu upřesnit. Vedle toho, pokud měl stěžovatel za to, že výzva Vrchního soudu v Olomouci byla bezpředmětná, protože všechna skutková tvrzení byla již obsažena ve spise, měl na to soud upozornit v reakci na výzvu. Místo toho jen opakovaně žádal o prodloužení lhůty k odstranění vad, aniž by se požadavek odvolacího soudu pokusil splnit. Podání ústavní stížnosti je za této situace zcela neopodstatněné. Zcela nemístná je i námitka, že se odvolací soud nezabýval otázkou aplikovatelnosti Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, neboť tuto věcnou otázku odvolací soud pochopitelně řešit nemohl, když odmítal odvolání stěžovatele z formálně procesního důvodu.

Ústavní soud proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2006

Stanislav Balík v. r.

předseda senátu